Rada zázračného Číňana

"Mohu se Vás zeptat, jak dlouho je pan doktor v Česku?"

"Já u něj pracuji 8 let a on je zde už 12 let. Ale na tomto místě jsme teprve druhým rokem. Před tím jsem byli v Nuslích v takovém podivném činžáku. Samé byty s problematickou partají. Zde je to úplně jiné. Nebytový dům a vchod přímo z ulice," rozhovořila se decentní starší dáma povzbuzena mým zájmem o osobu čínského lékaře.

"A vystudoval pan doktor medicínu, nebo je léčitel?"

"Pan doktor má dva tituly z Pekingské univerzity," zdůraznila dáma, aby nevznikly pochybnosti. "Jeho otec i děd byli lékaři a on pokračuje v rodinné tradici. Pomohl už mnoha lidem, je to zázračný člověk."

Před chvílí jsem posadila do křesílka a čekala, až na mě přijde řada. Napadlo mě, že nebude od věci vyzpovídat lékařovu českou asistentku. Má kamarádka Jitka byla už třičtvrtě hodiny v ordinaci. Mezitím jsem se byla projít, napít se v tom horkém dni vychlazené Coly a koupit si ponožky. Ano, to byla podstatná věc. Když jsme do čekárny, miniobchůdku, předpokoje a kanceláře v jednom, doběhly, Číňan nás přivítal a hned upozornil, abychom se do ordinace přezuly do erárních pantoflí. Bylo vedro a představa, že se mám svými vlhkými chodidly dotýkat erárních pantoflí, které poznaly mnoho a mnoho chodidel (vždyť se u doktora dveře nedrhnou), mě vyhnala hledat obchod s punčochovým zbožím. Naštěstí se dům nacházel na náměstí se spoustou obchodů a hned ve vedlejší pasáži jsem uspěla.

"To sse nemusela.." vyhrkl doktor, když má kamarádka vyšla z ordinace a já na sebe natahovala ponožky. "To nemuzete," zadržel mě, když jsem si při tom chtěla sednout na botník s pantoflemi a on se zakymácel. "To moci spadnout.."

Ordinace nebyla velká a také nebyla přehnaně naklizená, tedy přesněji ne natolik, aby se zde museli pacienti přezouvat. Uprostřed bylo masážní lehátko, po levé straně skříňka s věcmi bez ladu a skladu a po pravé stůl u zdi se dvěma židlemi.

Posadila jsem se a čekala až si čínskými znaky opíše mé jméno a narození na kartičku.

"Co vas boli?"

"Nejsem vážně nemocná, pane doktore. Jen se cítím malátná a bez radosti, cítím, že mi má životní energie utíká dveřmi, které bych potřebovala zavřít a jiné zase otevřít. Abych mohla pracovat a soustředit se. Jsem už delší dobu roztěkaná. Když odcházím z domu, mám zrovna v tom okamžiku nejvíc chuť něco tvůrčího dělat, ale jakmile se vrátím a připravím si třeba počítač, najednou těsně před prací strnu, nic se mi nechce a nemohu začít. Tolik mám zavřenou cestu, že se mi chce až nahlas křičet, že mám svázané ruce a zalepené oči... Vnitřně se uzavírám a nemám vůli."

Díval se na mě a jeho oči se mi nezdály vědoucí.

"Spite dobrže?"

"Ano."

Postupně se ode mne dověděl, že rovněž dobře jím, vyměšuji a občas se mi zdají sny. Jediné co mě bolí, je občasné píchání na pravé straně žaludku, ale přisuzuji to nervovému původu. Objevuje se vždy, když mám stres.

Kamarádka Jitka se mě před časem zeptala, jestli bych s ní nešla k čínskému lékaři. Doporučila jí ho kamarádka zdravotní sestra, která byla důvěryhodná a rozhodně si nevymýšlela. Říkala, že jí pacientky vyprávěly, jak jim onen doktor pomohl. Jitka nemohla přijít do jiného stavu, přestože byli s manželem oba zdraví. A protože jsme si povídaly o tom, jak staří Číňané již po dvě tisíciletí systematicky studují teorii drah, po kterých proudí energie uvnitř lidského těla a výsledky aplikují v praxi, doufaly jsme v moudré zhodnocení našeho stavu a pomoc při odstranění našich problémů.

Říkala jsem si, že je rozpačitý. Mluvil česky opravdu zle, že jsem se na jednu a tu samou věc ptala několikrát a prosila o zopakování. Možná to bylo také tím, že se z malého rádia na parapetu linula hudba Evropy 2 a Renata Kajdžas.

Zahnala jsem výčitku, že v ordinaci při stanovování diagnózy, má být klid a snažila se soustředit. Prohlížel si obě mé dlaně, zkoumal čáry, píchal pinzetou do Jupiterova, Marsova i měsíčního vrchu a náhle se mě zeptal, co mě v životě nejvíc těší.

"Čím jsem starší, tak práce, "odpověděla jsem po pravdě. "A také celý život muži, láska, přátelé a kultura.

"Moc premyslite. Ne vsichni lide co vypadaji stastne jsou stastni. Ne vsichni, co se maji dobre jsou spokojeni." Pokračoval ve stejném duchu dál a já pochopila, že se víc nedozvím.

Mluvil jak doktor Plzák na přednášce na druhém stupni základní školy.

Nechtěla jsem přesto odejít s prázdnou a tak jsem se zeptala, jestli nemá nějaká lektvary, čaje a přírodní produkty na vybuzení energie. Povzdechl a napsal na lísteček několik čínských znaků.

"Jedno byt na procisteni organismu a druha na dobra citeni."

"Uz sem asi nepridete," odhadl.

"Ne, myslím, že to nepotřebuji."

Vyšli jsme z ordinace, vybral z regálu dvě krabičky, položil je asistentce na stůl, rozloučil se a vzal dovnitř další čekající. 872,- Kč, které mi asistentka za vše účtovala, mě tak překvapilo, že jsem neprotestovala a zaplatila a teprve za chvíli si uvědomila , že za dva potravinové doplňky jsem vydala 472 Kč, kromě domluvených 400 za konzultaci. Přečetla jsem si český překlad JIE SHITONGU a NAO LI BAO WANU s doporučeným použitím. Na píchání u žaludku mi předepsal pilule proti zánětu močových cest, složené z kukuřičných čnělků, natě vrbiny, plodnice pornatky kokosové a listů Pyrroasie. (Pravda je, že v zimě občas nastydnu a tohle se může hodit) Na druhé krabičce stálo: Použití: 1/ duševní přepracovanost, 2/ zhoršení intelektuální výkonnosti, 3/ zapomnětlivost, nervozita, mnoho snů, 4/ nadměrné přemítání. S tím přemítáním se mi trefil celoživotně. Na přemítání tedy platí: kůra kořene kustovice čínské, kořen vitodu tenkolistého, plod klanoprašky čínské, oddenek puškvorce, oddenek koprníčku chuanxiong, kořen rehmanie lepkavé, plodnice pornatky kokosové, a semena kokotice čínské.

Tak kokotice opravdu jsem, kokotice, co roupama neví co by.

"Tak co?," zvědavě jsem se na ulici zeptala Jitky.

Pokrčila s neurčitým výrazem rameny.

"Povídali jsme si a on mi nakonec řekl:" Bud budete tehotna nebo dostanete menstruaci." Nahlas se rozesmála.

Zazvonil mi telefon. Kamarád Ivan se ozval v pravou chvíli. Vylíčila jsem mu svou anabázi se zavíráním a otevíráním energetických dveří.

"Vždyť je to krásný! Nejsi ráda, že ti nic není?! Pochopila jsi, že jsi zdravá a všechno co si uděláš, to budeš mít? Vždyť je to pořád dokola! Raduj se. Představ si, jak na tom musí být ti jeho ostatní pacienti asi zle, když se dočkají nějaké formy úlevy...

Mluvil moudře.

Jie Shitong jsem uložila do lékárničky pro případ nedostatečného oblečení a následného nachlazení s infekcí močových cest a kokotici čínskou a spol. jsem využívala do poslední kuličky. Píchání u žaludku přestalo už druhý den po návštěvě Číňana, protože jsem se přestala drásat katastrofickými představami a obavami, jak jsem nemožná a nic nezvládám.

Přemítání se jen tak nezbavím, je to rodinná zátěž, která mě permanentně pronásleduje a komplikuje život, ale vím, že mi žádný zázrak kromě mé vůle nepomůže.

Věnuji přemítání, nevíte o někom? V malé míře nebývá na škodu. :-)