Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSMRT
09. 01. 2001
1
0
1277
Autor
Vrána
Jsem sám a v dáli čekám Tebe,
nechť rozplyne se nebe
můj dům ať je mi znám.
Cos znamenal v svém srdci snad
ať procházím tvou motlitbou,
dva stíny v dáli temně jdou
mám po poznání hlad.
Jazykem zloby trápí se
a s bídou láme hůl,
těch sil jenž zbývá půl
smrt ráda napije se.
V trněném loži s nebesi,
kde pán bůh stvořil Tebe
končí se dílo neřesti,
zní hlas jenž volá z nebe.
Myšlenkou být a zabíjet
jak pero s vyschlou tuží,
kdo komu co snad dluží
jen básník jal se nabízet.
Šero jenž vstoupilo dveřmi
zoufale snaží se proniknout.
Leží zde kámen-nejde hnout
najdi svou lásku-věř mi.
Má černý šat
svým dechem obejme Tě.
Proradná bledá šupino
zkus dát své smrti mat!
Priznam se, vubec se mne to nedotklo, jde to uplne mimo mne.. Ve ctvrte sloce je najednou rym stridavy, v posledni jeden chybi a rym nebesi - neresti je take trochu nedodelany..