Léto  2005

 

část druhá

Jan Rosa © MHL39

 

 

 

- @ -

 

            Bezpočet dnů                       

 s námi         

    stále

                   cloumá

      rychlý 

spravedlivý    

čas.                           

 

I na hlavách              

z nejmoudřejších

nejeden                     

zšedl                                 

č e r n ý                     

      b í l ý              

    vlas.

 

 

A

já přesto –  pokaždé  – ,

když usínám – bdím,

po  tobě  toužím,

sním  –  –  ,

vím – ,

lidské  myšlenky,

jen  občas

č e r n ý

b í l ý

dým.

 

 

A

já přesto –  pokaždé  – ,

když mlčím – nejvíc slyším

tvůj hlas a –

neznám

slov míru,

vždyť – uvnitř nás

jen  občas

č e r n á

b í l á

holubice míru.

 

 

A

já přesto – pokaždé – ,

když se nedívám – vidím,

život, touhy, víru – ,

lásku – stále živý druh,

duhovou bublinu,

nestálý vodní kruh – ,

v korytech mrštné pstruhy

a ve stratosféře přímo za námi –

jak za letadly – jen  občas   č e r n é,

nádherné – překrásné – b í l é  pruhy.“

 

 

A

víš –,

už  to  víš!

Potkal  jsem  tě,

našli jsme se znovu,

kraj  žárem  usínal

a  luna  v  novu.

Tvé i mé tělo,

lístky  osiky

c h v ě l o ,

obě letěla,

toužila,

chtěla,

až –

i

roje včel se radovaly,

hluboko do klína

vlétaly přes –

medu plný

hebký

vřes.

A

 

 

v dálce

 

 

šuměl

 

 

voněl

 

 

les

 

 

a

 

 

b í l e

 

 

kvetl

 

 

č e r n ý

 

 

bez.

 

 

 

- @ -

 

 

---