Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naděje

26. 07. 2005

2347

Autor

pacajda

Víření, kypění,

tisíce šlápot na dlažbě.

Jsem prázdná, trapně těkám

- sto zářezů na pažbě,

svou duši bolestně svlékám!

Zkradení, ztracení,

toneme ve své dlužbě

- marně si na své zlo zvykám.

Podléhám veliké tužbě,

po smyslu bolestně vzlykám!

Smíření, vzkříšení,

neprodám rozum v dražbě

- už nebloudím odnikud nikam,

utíkám příšerné ražbě,

zlu s Tebou radostně unikám.

Myšlenka výborná. První sloka dokonce dobře vystihuje marnost a horečné "pinožení". Pak mi ale začíná vadit klopýtavý rytmus a volba rýmů.V poslední sloce bych uvítala radost spíše tichou než jásavou. Ale ty jsi autorka. T****