Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Thylacinus cynocephalus

26. 07. 2005
6
6
3873
Autor
Jerry_Shit

Věnováno mojí vakovlčici. ...a taky památce vakovlků!

Thylacinus cynocephalus

 

Toulám se buší, hledám, stále hledám, ale najít nemohu. Snad jsem pouze jediným na celém světě, nebo nepřišel ještě ten čas? A kdy má přijít, vždyť nemám ho zas tolik!

Matka má mrtva, leží tam v Mundrabilla Station, v té jeskyni, kde nás napadla smečka krvelačných dingů. Matka bojovala statečně, a obětovala pro mě život, abych já mohl žít. Ale k čemu mám žít? - pro co? - pro samotu, strach z lidí, bolest nebo smrt? Vážně nevím. Snad zbývá naděje, že budu šťasten, alespoň chvíli šťasten, a pak budu připraven zemřít.

 

Stalo se jedné noci: Procházím lesním podrostem, přikrčen, číhaje na svou tučnou kořist - klokana..., - když náhle zaslechnu křik, ne - zpěv! Ten nejkrásnější zpěv v mém životě! Zhypnotizován jím, zapomínám na svou večeři a chvátám za tím líbezným hlasem.

V tom: Výstřel! Ne, jak já nenávidím lidi! Hlas je pryč. Když přijdu na ono místo, spatřím její mizející pozadí v hustém křoví. Neváhám: Teď nebo nikdy! Vrhám se bezhlavě za ní, za svou vysněnou samičkou. Běžím, stále běžím - už ji skoro mám, už jí vidím do tváře - to je krása!

Spatřila mě, zastavila. Nohy jakoby mi srostly se zemí, nemohu se pohnout. Jde ke mě. Najednou dostávám strach, hrozný strach z toho, že nevím, jak se zachovat. Očichává mě, já po dlouhém váhání opatrně, abych ji nevyplašil, přibližuji též svůj orgán (čichový orgán - tedy čenich) a opíjím se tím krásným pachem jejího dokonalého těla.

 

Čas jakoby se na milion let zastavil.

- Ano, pro tento okamžik jsem žil !

 

Něžně se olizujeme, sem tam něžňounce se zakousneme do do hnědé srsti a já se poprvé v životě uvolňuji a poddávám svým dosud nenalezeným citům.

V okamžiku největšího blaha, zrovna když jí okusuji krček... Výstřel! Následuje šílená bolest, trysk krve a padám k zemi. A ona - nikde vidět ji. Řvu bolestí a nenávistí k těm, kteří ti nejkrutější tvorové na zemi. Nenávidí mne proto, že musím jíst a tak lovím klokany a ovce, které však jakoby jim patřili, mstí se mi za ně, nenávidí mě - říkají mi "tasmánský tygr" - jsou to zrůdy!!!

Cítím bolest a zároveň radost, že našel jsem tu, co jsem hledal celý život! I když už ji nikdy neuvidím, přece jen mi po ní něco zbylo - mezi zuby pevně svírám její sametový chloupek z její srsti (z jejího krčku).

Ten si vezmu na cestu, na onu dlouhou cestu tam, kde moje matka čeká na mne, stejně jako ostatní vakovlci, kteří byli zabiti již dávno přede mnou.

**************

Poslední prokazatelný vakovlk, kterého člověk kdy viděl živého, pošel v zoologické zahradě hlavního města Tasmánie - Hobbartu v roce 1936. Teprve v tomto roce ho australská vláda vyhlásila za chráněné zvíře. Dříve za jeho odstřel vyplácela dokonce odměnu!

 

(poslední odstavec: čerpáno z knihy Jaroslava Mareše "Legendární příšery a skutečná zvířata")

 

 


6 názorů

ála
16. 06. 2007
Dát tip
hezky napsaný, bavilo

Najmladšia
25. 04. 2007
Dát tip
ahah......daj bože večný život slovným hračkám:-)

Jerry_Shit
24. 04. 2007
Dát tip
To je dobře, tady toho mám spousty zelenýho...a všechno je od Zelenýho. ;o)

Najmladšia
24. 04. 2007
Dát tip
kedy kolvek..na zelenu mam slabost:-)

Jerry_Shit
24. 04. 2007
Dát tip
Díky za názor a tip, Najmladšia. :)

Najmladšia
24. 04. 2007
Dát tip
uplne si to viem predstavit ako by sa to citalo verejnosti..."rozmáchle " gestá rukami..len co ta zelena inak gut*

pacajda
28. 08. 2005
Dát tip
Můj šálek kávy to je. T

Lasy
28. 07. 2005
Dát tip
"A ona - nikde vidět ji" - tak tohle je jako německá věta v českém textu nebo taky jako rána palicí - chceš-li . . . jinak moc nic, zřejmě to nebude můj šálek kávy Lasy

vesuvanka
27. 07. 2005
Dát tip
To je krásně napsané, těším se na pokračování.... TIP škoda, že Thylacinus cynocephalus již vyhynul....

Havranka5
27. 07. 2005
Dát tip
Je krásné, že na Písmáku našel alespoň někdo v té beznaději ten základní smysl zachování života...*

kopírka
27. 07. 2005
Dát tip
vesuvanka:Není jistý, že vyhynul, ale předpokládá se, že vyhynul. O latimerii se taky nevědělo do minulýho století. A myslím, že jsem někde četl nějakou zprávu, že snad nějaký podivný zvíře tam viděli. A samozřejmě se hned začalo spekulovat. Kdoví. Rozhodně bych však netvrdil, že rulík zlomocný nikdy nerostl na severním pólu, protože jsem tam nebyl a neprošel si to s lupou a atlasem rostlin. Klidně tam mohl někdo připlout a zasadit nějakou rostlinku do sněhu. A ona tam klidně těch pár minut mohla žít.;-) Jerryshit:Povídka se mi líbila, ale ta hodně melancholická a skoro filozofická nálada mi k zvířeti jako vakovlk nesedí. Já jsem odkojenej příběhama s hlavním hrdinou zvířetem(čet sem skoro všecko známějšího, Irčák Finn, Vlčák Kazan, Barí syn Kazanův, Bílý Tesák, Jerry z ostrovů oba díly, I o Jerryho bratru, ale už si nepamatuju jeho jméno plus určitě ještě něco). Když to s tím srovnám, neuspěje to jako povídka o zvířatech. Ale když to vezmu jako povídku od autora, kterej zatím moc povídek nenapsal(a kdo z nás se s těmi velikány může měřit, že?;), nebo rozhodně jich tady moc nepublikoval, musím říct, že je dobrá. Moc dobrá. Akorát bych být tebou přidal pár faktů z vakovlčího života. Zapsat to do jeho života, chápeš co myslim. Například Dick Francis v každé své detektivce odhalí čtenáři jedno z méně známých odvětví lidské činnosti(sklenář, žokej, hračkář, stavitel, detektiv Jockey clubu, přepravce, malíř, atd.) To by tomu hodně pomohlo a přeneslo by to tu povídku od snovosti k realismu a přirozenosti. Típec dám až dočtu i zbytek a nebude-li to předvídatelné.

Jerry_Shit
27. 07. 2005
Dát tip
Fakta budou, neboj se a dočkej konce...

Jerry_Shit
27. 07. 2005
Dát tip
...a to je konec vakovlkůůůůůůůůů!!!!!!!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru