Freng Müller-Malá nízkokalorická zabíjačka

Půjdu na písmácký sraz! Ach, celou noc jsem nespal. Tak moc jsem se těšil- zas půjdu chlastat! Chci zapůsobit a tak si sebou beru komiksy od Franga Müllera: Krtečka a minomet, Malou nízkotučnou zabíjačku a Red Dressed Woman. No ,všechno je to anglicky, takže tomu moc nerozumím, ale jsou tam hezký pistole a hezký holky. Super komiks! Názvy jsem si dokázal přeložit všechny až na ten poslední. Mám matné tušení že je to o nějaké oblečené komunistce, ale nejsem si příliš jistý. Docela mě štve že tomu nerozumím, bylo to totiž dosti drahé.

Padla na to celá ségřina pojistka. Já sice nemám brutální povahu, ale komiks od Franga Müllera je holt komiks od Franga Müllera!

   Taky si sebou beru –bez dovolení- naši novou digitální kameru abych na ni mohl natočit Městskou knihovnu ještě před srazem. Maminka s tatínkem vážně nemusí vidět jak jsem ve společnosti lidí kteří téměr skoro určitě kouří (no teda), ba co víc PIJÍ ALKOHOLICKÉ NÁPOJE VE VĚTŠÍM NEŽ NORMÁLNÍM MNOŽSTVÍ(panebože!)!! Hrozně se těším.

   Přicházím na místo určení a hledám sraz. Na jednom z rohů náměstí stojí skupinka lidí..to snad ne..ti lidé vypadají jako..ne,to nemůže být pravda…intelektuálové. Maminko, do čeho jsem se to namočil?! Snažím se spěšně zmizet,ale pozdě. Všímá si mě nejvyšší intelektuál s nejdelšími vlasy a nejčernějším kabátem. Jsem ztracen!

Ještě dřív než se ke mně se slovy „Ty jsi wětřík, viď?“ dlouze natáhne dlouhá ruka stačím si strčit Franga Müllera do…….vnitřní kapsy bundy.

    Dozvídám se že onen dlouhán se zove Etpmy a z rozhovoru vyplývá že je tu něco jako nejvyšší boss. No, nejvyšší je určitě.

   Jak se zaposlouchávám do rozhovoru zjišťuji že jsem pěknej debil. Hexametr Hájku? Kdo to sakra je? Nebyl na Oskarech? Neprodává se to v McDonald´s nebo v Burger Kingovi? Jack-in-the-box?Big Kahuna Burger? Nepamatuju se..Maminko!

 Etpmy mi pokládá ruku na rameno a oznamuje mi že se nemusím bát, že tu dnes nejsem jediný nový. Ptám se „jak to –do prdele- myslí“. Odpovídá mi relativně silným stiskem toho, o čem jsem se učili minulý týden v biologii. Kdybych se celou hodinu nezabýval, tím jak moc se těším na Písmácky sraz, určitě bych si pamatoval víc než to, že je to velice,velice citlivé místo. Mezi sevřenými zuby mu oznamuji že „se ho vůbec nebojim a ať mě kouká rychle pustit, blbec jeden.“ K mému vlastnímu překvapení nepřichází úder malíkovou hranou ale Etpmy mě relativně rychle pouští a odstupuje.

    Za jeho uhýbající siluetou začínám rozlišovat postavu skroucenou na elektrickém vozíku. Někdo mi se slovy „Poklekni před VelMistrem.“ podkopává ze zadu nohy (myslím, že to byl ten valibuk Gart).

   Z vozíku se ozve přes malý reproduktor ledový hlas. „Jsem pán Písmáka- Lyrik a kdos ty, ubohý smrtelníku?“

   Cvrknul jsem si do kalhot.

„Já…já jsem www…wětřík.“

„Jsi připraven rozšířit naše řady, kmáne?!“

„Co..cože?“

Jako na povel si všichni Písmáci vytahují trička a rozepínají košile. Na každém břiše je vytetováno velké „P“ tak aby byl pupík přesně vprostřed díry toho „P“. Prý je to kolem pupíku na počest nějakého pupitele, jenž kdysi slíbil že zachrání Písmák proti vymření po meči a teď sedí za mnohonásobné znásilnění.

„Už se bojíš?“ táže se Etpmy posměšně.

„Jo.“

Ze zadu se ozve ostrý smích. Dovolím si to otočit, ale v zápětí seznávám že jsem to neměl dělat. Bylo mi divné že tu nejsou žádné osoby opačného pohlaví. Příchozí dámy se představují jako Sanmůn a korkodýl. Vypadají nebezpečně nebezpečně. Úctihodná sbírka hvězdic visící na Sanmůnině bandalíru skoro předčí korkodýlin tači, jenž je pomalu větší než ona sama. Vedou mezi sebou zuboženou dívku o které se domnívám že ona je ta další nová a že je to  Etpmyho dívka. Jestli se odsud dostanu postarám se aby Etpmyho hodili do nádrže plné hladových feministek.

 Dívka jejíž jméno zní nějak jako Aj!Lín! silně krvácí z otevřené rány na čele.

       Opět jsem si cvrknul do kalhot.

Chci kričet, ale dřív než impuls stačí prostát frontu na nervové dálnicí dostávám skutečně malíkovou hranou a ztrácím vědomí. Jak pomalu upadám do bezvědomí slyším smích ďábelského Lyrika. Je jako praskání starého papíru.

Probouzím se a) v řetězech

                        b) v okultní svatyni

                        c) s bolestí hlavy

                        d) pomočen

                        e) obklíčen

                        d) s holým pupkem

Kolem mě probíhá rozhovor-Sanmůn projevuje nahlas svůj názor.

„Řekla bych že se sem pokusí určitě dostat nějací z těch primitivů z li-“

Lyrik sebou v křesle jenž je umístěno na vyvýšeném podiu škubne.

„ZE SEVERU-JEHOŽ-JMÉNO-NESMÍME-JMENOVAT!“  okřikuje jí Mistr Etpmy který kutí před skálou ke které jsem přikován něco s ohněm a nažhavenými železy.

Korkodýl tasí svůj tači a Etpmy na ní pohlédne s nejistým úsměvem.

„Vrať tu kudlu zpátky, princezno. Já jsem Mistr!“

„A jak by se ti líbilo bejt Mistrem bez-“

„A DOST!“ zapraská síni Lyrikův hlas z onoho reproduktoru. „Mistře Etpmy- dej se do díla, nemám na to celou noc.“

Zaujat družným rozhovorem jsem přehlédnul Aj!Lín!  která je přikována ke skále vedle mě.

„Ahoj.“

„Ahoj.“

Všímám si že ona zatím odhalené břicho nemá. To znamená, že jsem první na řadě. No jo, abych já neměl něco spešl…

Etpmy se ušklíbne a zvedá z výhně rozžhavené železo ve tvaru „P“.

Blíží se s ním k mému panděru a já mám strach.

Seru strachy.

  Doslova.

Mistr Etpmy se ode mě odvrací se slovy „Fuj, to je smrad.“

Když v tom se rozráží dveře do svatyně Velkého Pupitele a vzduch prořízne kletba o níž jste již tísíckrát slyšeli, kletba Banálního Rýmu. „Nebe-Tebe!“

V rychlém sledu vidím jak do svatyně vstupuje další skupinka intelektuálů, tihle jsou však s nádechem Květinových dětí. Z pera prvního ze vstoupivších vyletá šedý paprskek a zasahuje Etpmyho do prsou. Milý Mistr je zvednut do vzduchu kde předvádí trojité salto s devatenácti vruty (Aleš Valenta by zezelenal závistí) a za zpěvu písně „Zrada,zrada, hnusná zrada!“ si uráží hlavu o skálu.

Všude kolem mě létají hvězdice,kulky a letby.

 „Láska-kráska!“ „Arggghhh.“ „Bum, prásk,džžžžžžžn!“ „Pes-ves!“ „Sek, říz!“ „Kde mám rukůůůůůů?!“ „Bum, plesk, prásk, kop-ho-do-ucha!“ „Aaarghh.“

Vidím jak rozmlácenými dveřmi vjíždí do Pupitelovi svatyně další dědek na vozíku.

„Lyriku sercus, ukaž se.“       *=to je latinsky

Lyrik se zahledí na dědka a prudce trhne pákou joysticku dopředu. Vozík vzlétá a valí se vzduchem přímo na druhého invalidu. „Chcípneš Lemre!“ ozývá se strašný hlas z Lyrikova reproduktoru.

Lemre na poslední chvíli trhá pákou svého vozíku na stranu a se slovy „Fišto_Náglhufe, zachraňte někdo Wětříka.“ odlétá stranou zatímco se Lyrik snaží vytočit velmi ostrou zatáčku typu „ještě-lousek-a-jsem-úplně-na-sračky“.

Úkolu Fišty_Náglhufa se ujímá Aj!Lín! která se bůhvíjak dostala ze svých okovů a pomáha mi z těch mých. Trochu podklouzávám na Vautovi který leží doslova ve vlastních myšlenkách,ale zvládám to.

Překačujeme zbytky Etpmyho a já jako velký frajer nakopávám jeho hlavu a přitom se jako velký pako trefuji přímo do otevřených úst a čelisti zklapnou.

„Áááá, kurva, ten čůrák mě kousnul.“

Kopu nohou do zdi, čímž zároveň kopu do zdi Etpmyho hlavou, což ovšem nepopírá první uvedený fakt a to znamená že se sice zbavím Etpmyho ale nohu mám na…na sercus*.

Utíkáme svatyní Velkého Pupitele ven, Aj!Lín mě skoro táhne. Trochu totiž kulhám. Když se mi kolem hlavy prožene Lyrikův vozík mám toho právě tak dost, cestou už ani nekopu do hlav hovících si na zemi a když vyjdeme ze svatyně a za omnou odezní poslední výkřik „Rád-kamarád!“ zhluboka si oddechnu.

   Svatyně byla očividně zamaskovaná v Trojské skále takže vylézáme přímo před Velkou Voliérou.

A k mému překvapení se na rozcestí dáváme nikoli na cestu vedoucí kolem pavilonu Velkých Savců k východu ale na tu druhou cestu vedoucí k malému parčíku.

Aj!Lín! se zničím nezdržuje a vrhá se na mě..po třech minutách mi hrozí omdlení na akutní nedostatek kyslíku, když v tom najednou slyším těžké kroky. Míří sem Gart a volá na Aj!Lín! něco jako „Výborně,holka!“. A ona „Kde je Etpmy?“ Mezitím sundává tričko a já vidím že má na briše stejné tetování jako všichni ostatní.

„Etpmy je mrtvej, lásko.Je mrtvej.“

Zrada! Rychle lovím po bundě pistoli kterou jsem sebral LaMů přejeté vozíkem a střílím Garta, který se na mě chce vrhnout, přímo do nohy. Jaká to slast, přímo jako na obrázcích Franga Müllera!

 Jenže Gart se na mě vrhnul protože se chtěl vrhnout na Aj!Lín! která tasila kudlu se kterou mi chtěla provést rozsáhlé kosmetické úpravy obličeje.

Garta trefí moje kulka přímo v letu, což ho zpomalí, ale ne natolik aby nedopadnul na Aj!Lín a nevrazil jí díky své velké kinetické energii vlastní nůž pod bradu.

Vstávám, Aj!Lín! se třese v agónii a Gart na ní leží.Když vidí že na něj mířím pistolí rychle si se slovy „Počkej,chvilku,ty vole..“ stahuje kalhoty.

Když si stáhne oranžové trenýrky se žirafami vidím že má na pravé chlupaté půlce vytetováno velké „L“.

 „L jako Literra, chápeš, synku?“ huhlá Gart a já mu věřím.

„Server-jehož-jméno-nesmíme-jmenovat.“ dochází mi.

„Přesně tak, pomož mi na nohy, u lachtanů na nás čeká zbytek.“

Naše pajdavá dvojce se jako podivná silueta netvora pomalu táhne noční zoo.

Když docházíme k lachtanům, čeká tam na nás Lemre, Fišta_Náglhuf bez jedné ruky, slečna jménem FragilDast a všeobecná nervozita.

Všichni si stahují kalhoty aby si potvrdili přislušnost k serveru Literry. FragilDast má opravdu moc pěknej zadek. Ignoruje můj upřený pohled na její překrásné pozadí a vyjadřuje svůj názor že „je to celé volaké čudné..“.

Lemre se chystá něco říci, když v tom vidíme že se k nám vzduchem řítí Lyrik a na zemi ho dobíhají Sanmůn, jíž někdo připravil o podstatnou část popředí a Korkodýl, které chybí pro změnu velká část pozadí.

Ač je souboj létajících vozíků náramná podívaná nechávám panstvo a dámstvo ať si to užijí sami. Noha silně protestuje proti zběsilému útěku ven ze zoo, ale daří se.

„Sen-den!“

Ráno se probouzím v posteli a jdu do koupelny.Jediné viditělné zranění je na chodidle. Dřu si otisky zubů Mistra Etpmyho zubním kartáčkem namočeným v lihu („Ten chlap musel nosit celý dětství rovnátka!“) Když tu se ozve zvonek, seru na nohu, beru si bundu a letím ke dveřím. Jsem domluvený s Robertem že půjdem po stotřicáté do artkina na Pulp Fiction, otevírám dveře a…

„Přispějte na invalidy!“

Ve dveřích sedí Lyrik na svém ďábelském vozítku jako sup na mršině a já si cvrkám do kalhot, instinktivně po něm vrhám bundu..Z bundy se v letu oddělí sebrané zkresy Franga Müllera a provádí destruktivní nálet na Lyrikův obličej.

Nečekám a utíkám na balkon ze kterého skočit nechci, jenomže zakopávám o Gartovu nastavenou nohu (když ho nebudem mít my, tak teda nikdo) a zjišťuji že gravitaci se ani českému národu vytunelovat nepodařilo.

Rozplácnut na dlažbě vypouštím poslední slova..“Kurva!Kurva!Živého mě nedostanete!“

Za zvuku bitky z našeho bytu o život výše („Vzdech-dech!“ „Aaaarrghh!“) myslím na FragilDastin zadeček a  umírám.

Živého mě nedostali.