Náruče noci

Tichá znělka.

„Takže dámy a pánové, je tu dvacátá šestá hodina a u mikrofonu se vám hlásí David Schindler, což znamená že začíná druhá polovina PostDayShow. Máme tu před ještě tři hodiny ve kterých –a to vám můžu slíbit- neuslyšíte ani Britney Spears,ani Justina Timberlakea.

Dnes budete muset oželet velmi příjemný hlas kolegyně Marty, kolegyně totiž chtěla abych dnes kulturně oživoval vaši noc já. Takže ty kteří čekali na další úryvky z knihy Richarda Bacha „Nic se nestalo náhodou“ musím zklamat.

Tuhle krásnou knížku vydalo nakladatelství Argo v roce dva tisíce dva a skvěle se hodí pro piloty,řidiče, motorkáře a námořníky. Tolik k otázce posluchačky Báry. Dík za mail Báro. Pak je tu dotaz od Míry který se ptá jakou další knížku od Richarda Bacha by mu Marta doporučila. Tak popravdě Míro, Marta tu není, protože prostě neumí chodit včas. Budu Ti to muset říct já a tobě nezbývá než věřit mému vkusu. Osobně si myslím že všechny knížky Richarda Bacha stojí za přečtení, ale pokud chceš konkrétní tip, pak pro mě je to Jonathan Livingston Racek. Patrně nejlepší vydání téhle knížky u nás má na svědomí Lyra Pragensis a to už v roce 1992. Marta o ní říká že je to  knížka kterou by si sebou vzala na pustý ostrov. Znáš jí Míro, ona je už taková. Díky za všechny vaše maily, pro ty co nás dnes naladadili poprvé, adresa je postdayshow@volny.cz

Takže teď si pustíme trochu muziky, doufám že to všichni poznáte.“

„Oh, can't anybody see,
We've got a war to fight,
Never found our way,
Regardless of what they say.

How can it feel, this wrong,
From this moment,
How can it feel, this wrong..“

„Jak všichni určitě poznali tohle byli Portishead a jejich Roads, malá zvláštnost: tahle verze byla nahraná v Roselandu s místním symfonickým orchestrem. No, já jsem tu měl dnes pro vás připravenou skvělou knížku Toma Robbinse, která se jmenuje Když se z teplých krajů vracejí rozpálení invalidé a její první české vydání obstaralo Argo v roce 2004. Knížka má moderní grafickou úpravu a zhruba pět set stran. Vzhledem k tomu že já neumím vyprávět o aerodynamice,úhlech křídel, myšlenkách a rychlosti tak aby mě napjatě poslouchala celá mužská populace sedící u rádia, budu vám muset číst o americkém angentovi CIA který-

Aha, tak pro vás mám velice dobrou zprávu, pánové. Marta si právě ve vedlejší místnosti sundavá kabát a věšího na věšák. Takže tedď se braňte Massive Attack ve spolupráci s Everythin´ But The Girl a potom už Marta v PostDayShow.“

„This girl I know needs some shelter „Ahoj.“
She don't believe anyone can help her  „Ahoj,to je dlouhá písnička.“
She's doing so much harm, doing so much damage  „Docela ano. Kdes byla?“
But you don't want to get involved   „Jsem tu na motorce.“
You tell her she can manage  „Proč Tě sem nehodil Lukáš?“
And you can't change the way she feels „Protože je hodně brzo ráno a taky
But you could put your arms around her   proto že už s ním nežiju.“

I know you want to live yourself „Ty už…Proč jsi mi to neřekla?“
But could you forgive yourself „Neptal ses. To Tě to tolik zajímá?“
If you left her just the way „Eh..no.. já nevím…stejně jdeš pozdě o tři hodiny.Kdes byla?“
You found her „Ležela jsem doma a poslouchala Tě.“

I stand in front of you „Moc vtipný..Kdes byla?“
I'll take the force of the blow „Fakt si o mě myslíš že mám krásnej hlas?“
Protection „Nezkoušej to, chodíš pozdě úplně pořád..Tohle rádio je-“

I stand in front of you „Fakt si to myslíš?“
I'll take the force of the blow „Jo, máš úplně úžasnej hlas kdybych s Tebou
Protection nedělal tady seděl bych celý noci u rádia.“

You're a boy and i'm a girl „Pojď blíž.“
But you know you can lean on me „Počkej ta písnička..“
And I don't have no fear „..je dost dlouhá.“
I'll take on any man here „Víš já bych měl..“
Who says that's not the way it should be „Snad se mě nebojíš,

I stand in front of you sedíme tady spolu každou noc..“
I'll take the force of the blow „To jo ale..“
Protection „Pšššt..

I stand in front of you „Hmmm…“
I'll take the force of the blow „Ale řekni mi pročs nikdy nic neřek..“
Protecti on „Nevím..Ta písnička.. budeš mě muset pustit..“

„Dobré skororáno, dámy a pánové, tady je Marta, Richard Bach a toulavé dvojplošníky – David se nám dos tudia už bohužel nevešel , takže ho dámy budou muset oželet. A holky mezi náma má chlupatý záda..Počkejte vidím ho oknem, stojí venku ve sněhu bez své oblíbené havajské košile, směje se jako idiot a sype si sníh na hlavu. Tak vidíte dámy co všechno se může skrývat za titulem moderátora..Tak tedy: „Zkusme to; když budeme chvíli létat, možná pár lidí přílákáme,“ navrhl jsem. „Aspoň se ochladíme.“

Vzlétli jsem a ve formaci vystoupali do tří tisíc stop nad letní město. Kluzáky se ještě nezastavily; dvojice bílých brázd stále běžela těsně vedle sebe po tmavé řece. Chlapec v hloubce pod námi vytrvale klepal koberec. Zavrtěl jse hlavou. Od chvíle, kdy jsem šli kolem, uplynulo dvacet minut. Musí být skutečně svědomitý a vytrvalý, když koberec ydrží klepat tak dlouho. Já to obvykle vzdal do tří minut. Svět v roce 1929 bere věci opravdu vážně..“

zahalen do prostěradel z temna

  bdíš ve světle lamp a jemná

     síť rádiových vln kolébá Tvé vnímání;

       před zrozením dne jsou vždy k dostání

         konejšivé hlasy co pofoukají Ti vědomí že bdíš sám

           proto se před ránem odevzdej galérám

            a na hladině zvuku propluj k zátoce

              v jejímž písku leží Orfeova tvář;

                 písek ze rtů jí omyj v potoce

                  a pak jako galaktický žhář

                   vrať hrdinovu hvězdu zpět na nebe;

                     opředen příběhy vesmír nezebe

                      a když už tak je malinko

                          nalaď dokud je den jen miminko

                           v náručí noci