PARALELNÍ SVĚT-29

Po přeskočení stoky se major Karel Pokorný přitiskl ke zdi. Při ní poté rychle šel k místu, kde se chodba stáčela za roh. Zároveň přes brýle pro noční vidění spatřil na zemi kapky krve. A to znamenalo, že prchajícího zasáhl. Pak se v přikrčené poloze přemístil na roh chodby, načež se prudkým pohybem ocitl za rohem. Přes napřažené ruce, ve kterých svíral pistoli, uviděl jen chodbu, co vedla rovně několik metrů. Rychle se rozeběhl a vzápětí doběhl na její konec, kde navazovala na další chodbu. Pomalu se vyklonil zpoza zdi a zadíval se na obě strany chodby. Vzápětí spatřil několik metrů od sebe lezoucí postavu po železných příčkách, které byly vzápětí vidět už jen nohy. Bleskově na ně namířil pistoli, ale než stačil vystřelit, tak ten, co lezl, se dostal vysoko, přičemž se ocitl v zákrytu chodbového stropu. Major udělal několik dlouhých skoků a po posledním se ocitl přímo pod železnými stupátky. Přes ně uviděl postavu, která se soukala otevřeným poklopem ven. Zalícil na ni zbraň a stiskl spoušť. A protože měl pistoli nastavenou na tichou střelbu, tak žádný výstřel nezazněl. Vzápětí se od poklopu ozval bolestný výkřik, načež se ten koho zasáhl, odvalil do strany.

Pokorný chvíli přes namířenou zbraň hleděl na pootevřený otvor kanálu a poté si levou rukou sundal brýle z očí i respirátor z obličeje. Potom začal rychle lézt nahoru a levou rukou se přidržoval železných stupátek a zároveň měl pistoli v pravé ruce namířenou na otvor. Uvědomil si, že pro něho nastane kritický okamžik, když se bude snažit vylézt otvorem ven.

Se zatnutými zuby se přikrčil těsně pod otvorem a pak se prudce narovnal. Skoro se přitom hlavou praštil o poklop, který částečně otvor zakrýval, přičemž přes namířenou pistoli přehlédl prostor před sebou. Nikde toho, po němž střílel, neviděl. A tak se obratně zcela vysunul a přes poklop se hned zadíval na opačnou stranu, avšak stále nikoho nikde nespatřil. Zjistil, že je ve dvoře, kde byla kůlna, povoz a velké množství prken.

„Krucinál! Kam zmizel?“ proběhla mu hlavou otázka, když zcela vylezl. Zároveň spatřil vjezd, co vedl na ulici. Okamžitě se k němu rozeběhl a po doběhnutí k rohu zdi se opatrně zadíval do průjezdu. A vzápětí spatřil velká dřevěná vrata, u nichž stál muž a za sténání otevíral dřevěnou petlici. Major pozvedl pravou ruku, ale zároveň si ho muž všiml a udělal prudký pohyb tou rukou, ve které svíral zbraň. Pokorný však vypálil rychleji. Muž vykřikl a při hroucení se pootevřenými dveřmi dvakrát ve smrtelné křeči stiskl spoušť a průjezdem se rozlehly dva výstřely. Vzápětí bezvládně dopadl na chodník a to přímo jen několik metrů před německé vojáky, kteří slézali z korby nákladního vozidla. Důstojník v hodnosti kapitána okamžitě vytáhl z pouzdra pistoli a vykřikl několik povelů. Za okamžik major spatřil, jak se prudce otevřela jedna část vrat.

„Zasra…!“ procedil mezi zuby poté, co uviděl postavy v německých uniformách a hned se při zdi rozeběhl od vjezdu. Zároveň si uvědomil, že nestihne vlézt zpátky do kanálu. S rozbušeným srdcem se rychle rozhlédl po dvorku. Jako jedinou možnost úniku viděl ve vylezení na střechu kůlny, za niž byla zeď do dalšího dvora. Dlouhými skoky doběhl ke složeným prknům a podařilo se mu na ně vlézt. To už do dvora vběhl německý důstojník následován vojáky.

„Halt!“ vykřikl na něho s pistolí v ruce, přičemž Pokorný skočil na střechu kůlny a zároveň postřehl, jak na něho Němec míří zbraní.

„Halt!“ rozlehlo se opět dvorem a poté se ozval výstřel. Ve stejný okamžik se major na střeše kůlny prudce převalil a přepadl přes horní část zdi.

KONEC DVACÁTÉ DEVÁTÉ ČÁSTI