Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

DÍRA jako DÍRA

Výběr: kopírka
01. 08. 2005
6
0
2925
Autor
Manon2

Hořkosladká skutečnost :o)

V očekávání významné události jsem se řádně omyla, ošplouchla si genitálie, chtěla jsem svoji nezkušenou společnici voňavou, vylila na sebe spršku mámina parfému, co spíše pasoval k důstojné postarší dámě než k šestnáctileté puberťačce pokoušejíc se o nalezení samečka, aby uspokojil její touhy a učinil z ní „ženu“! V přesvědčení o své svůdnosti jsem na sebe natáhla laciné spodní prádlo podobající se zácloně a budící značně ošuntělý dojem, jelikož se přesně v tom samém kompletu snažila svádět chlapce i má o čtyři roky starší sestra. Uklidňovala jsem se faktem, že ona má tento významný krok k ucelenému „ženství“ za sebou, tudíž – prádélko jako afrodiziakum v jejím podání určitě fungovalo!
Stejný rituál jsem poslední dobou pravidelně opakovala před každým odchodem na „kalbu ke Kamilovi“, jak jsme intimně nazývali páteční a sobotní večery a noci strávené v panelovém bytě o velikosti jedné obytné místnosti, miniaturní kuchyni s VÁLENDOU u okna, záchodu, koupelně a zanedbatelné předsíni, kterou obýval potkan, jehož ctěné jméno jsem bohužel zapomněla.

Nakoupili jsme nemalé množství alkoholu ze „společných peněz“ vybraných za tímto účelem, dva kartóny nehodnotných vín po šesti kusech a šest dvoulitrových lahví levné koly, o níž by se dalo pochybovat, zda obsahovala alespoň ve stopovém množství kofein. Naše společnost se skládala ze samých notoriků, a proto byla potřeba přikoupit ještě dvě litrové flašky vodky, nákup ve vozíku byl věru impozantní a kolemjdoucí rodiče svým dětem zakrývali oči a strašili slovy: „Nekoukej tam nebo si tě vodnese čert.“ a my se jim posmívali a předvídali mohutnou „kalbu“. Ovšem to nebyla žádná věštecká předpověď, nýbrž pouhý odhad s potazem na dřívější zkušenosti.

Už přes měsíc(!!!) jsem chodila s jedním klukem, jmenoval se Ondra, a už přes měsíc(!!!) se nám nepodařilo dostat do té miniaturní kuchyňky v Kamilově bytě a uspokojit naše choutky na VÁLENDĚ u okna … čekací doba na jedinou místnost v bytě, kde se daly provozovat nerušeně perverznosti, byla delší jak u přeplněného domova důchodců, kam se chudák senior dostává těsně na sklonku života na smrtelném lůžku. Situace pokročila do takového stádia zoufalosti, až se dveře do kuchyně musely vysadit, protože byla neustále blokována nadrženými panicemi a pannami. Uznejte, čekat na tuto jedinou místnost byla přihlouplá ztráta času ... v příjemné podnapilosti jsme se vymotali z bytu a záhadným způsobem se ocitli na gauči na konci dlouhé chodby.
„Tady je gauč?“, poznamenala jsem.
„Dobrý, sednem si?“, navrhl.

Chodbu osvětloval měsíční jas a jemně si pohrával se stíny. Ideální romantika, paneláková chodba, zablešená pohovka a neustále hučící výtah, Ondra se po mně sápal, ruce mu všelijak šmejdily po mém těle a já na něho civěla s očima dokořán, kdybych je zavřela, roztočil by se se mnou nevídaný kolotoč, na který byste neměli nasedat posilněni alkoholickými nápoji.
Nadešla ta pravá chvíle?, vyvstala mi v hlavě otázka.
Nejspíš ano, burcován mou povolností, počal mi vysvlékat džíny, přišly na řadu mé „záclonové“ kalhotky, bez povšimnutí a jakéhokoliv ocenění je svlékl a snažil se do mě zabořit svůj pyj.
„A co kondom?“, vyblekotala jsem poučená maminkou, žádný sex bez ochrany.
„Počkej tady, já pro něj dojdu.“, zareagoval hbitě, v šupu si nandal kalhoty a zmizel.
Vrátil se během jedné minuty, rozradostněn, konečně si se mnou užije trochu sexu, po měsíci (!!!).
Nenápadně jsem si rovnala podprsenku, když si nandával prezervativ a v tom se otevřely dveře sousedící s pohovkou, z nich vykoukl postarší muž a civěl na nás ve značném údivu, z úžasu nad vyobrazením dvou polonahých lidí na JEHO pohovce shodil dolní čelist k zemi, zíral s ústy dokořán a v očích měl pohoršení. Sakra.
„Dobrý večer.“, koktala jsem a Ondra se zachoval jako pštros snažíc se ukrýt před nechtěným pohledem, zrak stočil k zemi a v pravačce mu stále dřímal penis s polonasazeným kondomem.
Muž nás neobhlížel příliš dlouho, zalezl zpět do útrob svého bytu a zavřel dveře. My dva jsme propukli v rozpačitý smích a tlumeně zaslechli: „Maru, normálně se di podívat na … .“

Chvíli jsme se rozmýšleli, zda nezměníme teritorium, ale žádné další nečekané „návštěvy“ se nekonaly a my pokračovali v rozdělané „práci“.
Lehla jsem si na záda a roztáhla nohy, trčely mi do vzduchu jako lodní stožáry a nesundané bavlněné ponožky bychom mohli považovat za plápolající vlajky. Ondra na mě nalehl a přirazil. Nic jsem necítila, na TO jsem musela čekat tak DLOUHO?! Další příraz, dívala jsem na jeho zaujatý výraz, byl plně zabrán přírazy, prožíval to a vzdychal … bylo by mi až hanba přerušit ho pochybnostmi, zda je vše v pořádku. Další příraz, zaúpěl rozkoší.Vyjevila jsem se. Bradu jsem namáčkla na klíční kost a snažila se dohlédnout na naše spojené genitálie. Kde je jeho penis?, divila jsem se.
On nepřirážel do MĚ!!!
Co dělá? Vykroutila jsem hlavu na stranu … a … to snad ne!!! Svoje mužství vrážel do zavšiveného gauče, přesně do mezery mezi opěradlem a sedákem. Zůstala jsem jako opařena, mám mu to říct?! Neurazí se?! Měl to být můj první pohlavní styk a partner upřednostňuje špinavý gauč!!!
Zabodla se do mě trochu jehlička sarkasmu a celé mi to nakonec připadalo dosti komické. Ještě chvíli ho nechám, usmyslila jsem si. A co když se udělá? Co když se udělá do gauče?!
„Ondro, co jako děláš?“, optala jsem se ho.
„Pohlédl na mě rozčarován: „Co asi?“, řekl pobouřen mým dotazem v TAKOVÉ chvíli.
„By mě právě zajímalo.“
„Si ze mě děláš srandu, ne?“, přestal s přírazy.
„Ne, Ondro, já fakt nevim, co děláš, ale se mnou to není.“
„Co?“, podivil se.
„Hm .. myslim, že to děláš do gauče, já totiž nic necejtim.“, přiznala jsem pravdu.
„Si ze mě děláš prdel, Lenko!“, vyděsil se.
„Ne.“
„Kurva.“, zařval a vytáhl penis z „pohovkové díry“.
„Kurva.“, zaklel ještě jednou.
„Vyprdni se na to, poď, zkusíme to ještě jednou.“, nabídla jsem.

Tentokrát jsem TO už cítila.




Styl psaní je výborný. A jinak - vážně mě to pobavilo :-) tip

paprikana
29. 08. 2005
Dát tip
mám vtom zmatek.....netvrdili jste mi ze je to fikce?tak má to dotyčný an svědomí nebo ne? :) tak jako tak je to super povídka a fakt sem se při ní nasmála....ale nejsem si jistá zda byla myslelá směšně... :-/

Vihar
03. 08. 2005
Dát tip
Nikoliv. Tohle musela psát ženská. Standardní ženská dnešního odchovu.

kopírka
02. 08. 2005
Dát tip
myslim, že nějaký přípravy v tomhle věku nejsou potřeba. jsem si jistý, že většina jedinců od přírody nadrženého pohlaví by v těch šestnácti šla i s kulhavou, jednorukou a jednonohou a poloslepou a třeba i hluchou a slintající ženskou dvakrát i víckrát starší, pokud by nebyla šeredná jak noc případně ty ženský, který každej z nás někdy viděl u popelnic vybírat z kelímku jogurt. ne, to sem přehnal, tu hluchotu by asi nesnesli:) a já se nasmál, jako už dlouho ne. halt ty zážitky a vzpomínky, ty dokážou člověka naplnit. jo a v domově důchodců nemá nikdo čas na provádění perverzností v nějakým kumbálku, protože by jinak nestihli telenovely. a hádám, že většinou ani nemají sílu, jak je tak znám, ani na sehnání si někoho do toho kumbálku. típec a můj třetí výběr v historii, tohle si to ksakru zaslouží havranka: a pučíš ty šaty aj mně? já už mám jen takový starý a vodrbaný, kerý sem nosil poprvý před osmi lety když sem hrál divadlo. a tak se mi zalíbily...

Havranka5
01. 08. 2005
Dát tip
Je to hrozné a směšné zároveň. Ale na psaní jsi třída... * Jenom nechápu, že se v jedné povídce štítíš a děsíš, že si vezme něco ze tvých posmrtných půvabů ten, komu nedá žádná živá..., ale klidně položíš svůj věnec na zablešený volezlý gauč do klína jakéhosi hej počkej... tedy pokud jsou obě díla životopisná...

Manon2
01. 08. 2005
Dát tip
Nevím přesně jaké dílo máš na mysli .... No, s tím hej počkej to zas tak ukrutné nebude, když jsem s ním strávila další dva roky života ... :o) ... začátky bývají rozpačité ...

Havranka5
01. 08. 2005
Dát tip
Neměly být ty dva roky před tím gaučem? :-) Rozpačitost říkáme u nás na vesnici něčemu zcela jinému :-)

Havranka5
01. 08. 2005
Dát tip
Jo, myslela jsem to "Hlavně ne v márnici" a diskuzi pod tím. Já bych také chtěla se před smrtí vykoupat, nalíčit, obléct své nejkrásnější hedvábné šaty, ulehnout do rakve, a bez dalších dotyků usnout při svíčkách. A zůstat tak navěky. Stále krásná, bez stínu hrůz a utrpení, toliko jakoby spící za neproniknutelným ledovým sklem, oddělující ty dva světy. ... ach... Ale to se asi nestane.

Manon2
01. 08. 2005
Dát tip
Krásná představa .... jenom nemám žádné hedvábné šaty ... :,o(

Havranka5
01. 08. 2005
Dát tip
Ti nějaké půjčím. Do rakve si je všechny stejně nemůžu vzít...

Nicollette
01. 08. 2005
Dát tip
tohle musel psát nějakej chlap

chicoria
01. 08. 2005
Dát tip
N oto je hlína, mám za sebou tak dost zážitků, ale co je moc, to je moc, tip.-)))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru