Pomoz mi...

 "Dejte si pozor, slečno! Tenhle kluk bude vaše nitka života." ukázala kartářka na kartu srdcového krále. Anna se na ni podívala a zajiskřilo se jí v očích. Pak si všimla jiné. "Co je tohle?" ukázala na kartu, která byla vedle srdcové dámy. Byly tam tři stříbrné hvězdy spojené do písmene A. "Slečno, tohle rozhodne o vašem osudu." odpověděla kartářka a zvedla se od stolu.

 Anna vyprávěla všechno své přítelkyni Tereze. "Žes jí věřila. Vytáhla z tebe peníze, za který by sis koupila nové kalhoty!" řekla Tereza a podívala se na své vzorně upravené nehty. "Ale Teri, mám právo si taky něco užít, ne?" vybuchla Anna. "Hmmm. Tak na mě nemusíš křičet! Jsem tvoje kámoška." ohradila se Tereza. "Ale kamarádka se nedívá stále na sebe a nepřebírá té druhé kluky!" vmetla Tereze do obličeje. Tereza zrudla zlostí. "Fajn! Klidně si buď s tím tvým klukem ze snů. Přeju si, abyste nikdy nebyli spolu! Přeju si, abys zemřela!" vykřikla Tereza. Anna pohodila hlavou a šla domů. Tam jí čekal dopis od tety. "Jak si mohla zlomit nohu?" zeptala se Anna matky. "To se stane hned. Zítra k ní odjedeš. Máte stejně prázdniny." odpověděla jí matka a zapla zprávy.

 Anna zamyšleně stála v dešti na nádraží. Klepala se zimou a cítila osamělost. Náhle ucítila na ramenou něco měkkého. Ohlédla se a vydechla. Srdcový kluk! Tak přece! Kluk jí dal na ramena košili. V kapse u košile byla stříbrná harmonika. Vlak jel k nim. "Není ti zima?" zeptal se. Přikývla. "Anno!" uslyšela hlas. Podívala se klukovi přes rameno a spatřila Terezu. Bledou, s nenávistným pohledem. Anna vyděšeně ustoupila o krok zpátky. Náhle se jí zdálo, že se všechno odehrává jako ve zpomaleném filmu. Šlápla do prázdna. Vykřikla a snažila se něčeho zachytit. Kluk k ní natáhl ruku, ale jejich konečky prstů se jen letmo dotkly. Ucítila tvrdý náraz a kvílení brzd. Vlak! Dlouze vykřikla. Lidé z vlaku a nádraží se seskupili kolem ní. Byla mrtvá. Vítr jí k hlavě přivál kartu se třema hvězdama...