Nit

To, co jsem tady psal s tou minulostí a budoucností, bylo možná trochu zavádějící, ale i já jsem měl na mysli jakási pravidla, jak a co dělat. A prostě v minulosti jsem dělal určité věci způsobem, který nebyl dobrý (alespoň z dnešního pohledu). Tak např. před šesti lety jsem psal jednu povídku. Šlo to tak normálně, pohodička, žádná velká zábava, ale dalo se to. Pak ale přišly dva dny, kdy mě to strašně chytlo. A já psal a psal a říkal jsem si: „Aha, tak takhle to tedy je! Už vím, jak na to!“ Jenže ony dva dny uplynuly a vše se vrátilo do starých kolejí. To mě naprosto vyvedlo z míry, že jsem asi tak dva týdny chodil po polích a rozjímal jsem, kdeže se ta inspirace ztratila. Kdyby se mi to stalo dnes, už bych věděl, jak se mám zachovat a co je ve věci. Nebylo by to snadné, ale překonal bych se a psal bych dál. Samozřejmě bych věděl, že mě to už nechytne tak jako předtím a byl bych tím znechucen. To znechucení by ovšem časem zmizelo a bylo by to zase docela v pohodě. Když jsi psal o niti, blázne, možná jsi měl v úmyslu ony okamžiky, které jsem tehdy před šesti lety zažil v oněch dvou dnech. Když se člověku všechno otevře a vidí všechno jinak, tak nějak opravdověji. To, o čem tu píšu já, je zase spíš o tom, co dělat, když se zase všechno uzavře. Na každý pád se mi zdá, že ona nit je v jednom i v druhém.

Tak bych řekl, že nějakou takovou nit ve svém životě vidím. Táhne se celým mým životem, od těch nejmladších let, kdy se ve mně teprve začalo probouzet vědomí, až do teď. Někdy se až divím, kolik otázek, které jsem měl, bylo zodpovězeno. Bohužel neustále povstávají otázky další a další. Tu nit vidím, jen co se týká minulosti, vidím ji dost nedokonale, ale přece. V přítomnosti se mi nit ztrácí a já ji hledám, jak můžu, protože se bojím, že šlápnu vedle a někam se zřítím. A co se týká budoucnosti, tam vidím strašně málo. Nemám pořádně jasno ani v tom, co bych vůbec měl dělat a co je možné. Ale zdá se mi, že jak se budoucnost pomalu stává přítomností, i tato oblast se trochu začíná osvětlovat. Ta nit je ovšem pěkná potvora. Kdysi se mi zdálo, že už vím, kampak vede, že už jsem přišel na to, kam má namířeno. A tu – zákruta, uzel, přesmyčka – a nit vedla najednou úplně jinam! Párkrát se mi to stalo, ale vždy mi to tak zamotalo hlavu, že trvalo i roky, než jsem onen nový směr vzal plně na vědomí. Obzvlášť nepříjemné bylo, když ona nit směřovala do krajin, které se mi zamlouvaly a pak se přesměrovala do končin, které se mi nelíbily ani trochu. Ale tak to asi v životě chodí. Ale já jsem pořád bláznem, který věří, že přes všechny zatáčky a přesmyčky a jiné zmatky ta nit mě zavede k cíli, který bych bez ní nemohl najít. A onen cíl bude krajinou, která se mi bude líbit a zároveň to bude i to, co mám činit.

Frankl píše, že minulost je nejlepší způsob zachování jsoucnosti. Nebo něco takového. ... Prostě jako že v minulosti se všechno uchovává. Možná, že má pravdu, a v tomto smyslu ji máš, Clastáči, i Ty. Ale já jsem měl na mysli jinou nit. Nit, která by člověku dala pravidla pro život, která by mu ukázala, jak to udělat, aby se pořád nepálil o ten samý oheň a šel radši jinudy. Jistě, vím, že ta nit neexistuje, ale občas, jen někdy, v takových chvilkách jakéhosi porzření, mám pocit, jako bych ji viděl vystupovt z mlhy pocitů, ale pak se zase ztratí a nechá mě bloudit ve tmě. No nic ... kecy ... prostě návod k životu nám nikdo nedá, ale bylo by to fajn ... já ´jsem dneska přijel z ryb, tak mám tkovou filosofickou náladu :). Jo, Chlastáči, dík za zájem a za čtení ...

Frankl píše, že minulost je nejlepší způsob zachování jsoucnosti. Nebo něco takového. ... Prostě jako že v minulosti se všechno uchovává. Možná, že má pravdu, a v tomto smyslu ji máš, Clastáči, i Ty. Ale já jsem měl na mysli jinou nit. Nit, která by člověku dala pravidla pro život, která by mu ukázala, jak to udělat, aby se pořád nepálil o ten samý oheň a šel radši jinudy. Jistě, vím, že ta nit neexistuje, ale občas, jen někdy, v takových chvilkách jakéhosi porzření, mám pocit, jako bych ji viděl vystupovt z mlhy pocitů, ale pak se zase ztratí a nechá mě bloudit ve tmě. No nic ... kecy ... prostě návod k životu nám nikdo nedá, ale bylo by to fajn ... já ´jsem dneska přijel z ryb, tak mám tkovou filosofickou náladu :). Jo, Chlastáči, dík za zájem a za čtení ...

viz papoušek

Přetržená snad ne ... spíš schovaná ...

to bude asi ta přetržená...

Človrďo, hodně si to zbagatelizoval. Pěkně jsi z toho vybruslil :-) blázne: stále vím, že ta "nit" existuje. Bohužel, ještě jsem ji nenašel, ani jsem si to nemyslel. Ale jednou snad ...

No, občas jsou takové chvilky, kdy si člověk myslí, že ví jak na to... pak mu většinou dojde, že se pletl :-)

K čertu s takovou nití :-) Bez nitě je život zajímavější :-).

hezká myšlénka, papouška zaujalo. Jojo, myslím, že by to spíš patřilo do kategorie "myšlenka" (kdyby taková existovala :-) , než do "básní..."

TAkova Ari.ad.Nina nitka..hm..