Tanec se závojem

Se závojem jež vlaje, ve větru tančím
společně spřádáme svou píseň ptačí

pomalu jako ostruhy v boku
trháme maso na tisíc kroků

unaveni z radosti mnohých smíchů
přeťal´s mi krásy, mečem svým míchu

doplním okraje propadlých očí
a dřív než v legendě stanu se vlčím
mužem, jež krásu zná pouze temnou
a bloudí nocí v níž city se nehnou

Dotkni se něžná má mých očí spasení
co byli zde dříve než člověk na Zemi

V hlubinách s tvory co jsou tu odvždy
setkáš se se smíchem a s cílem prosby

A až ti závoj z tvých očí zmizí,
tak polib mou tvář byť bude ti cizí.

---