Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejsi sama,nikdo není sám.
04. 08. 2005
6
0
2210
Autor
evalota47
Ven s tím co nám sedí na prsou,
ven s tím a stiskněme do dlaní
to naše zoufání,všechny nářky světa
všechen smutek a beznaděj,
všechen smích i pláč
sevřeme pevně a držme
vše o čem sníme
i co už nemůžeme mít
a v co ještě doufáme
a co má smysl i teď
darujme rozum
sevřeme srdce
a ruce k objetí
všech matek
s plnými prsy
však prázdnou náručí.
darujme svítání
nových časů......
otevrte srdce by mi sedelo lepe...:-)
Myslenka je fajn, zacala si fajn.....ale pak jak pise jenyk, je to uz moc "manifestacni".....tady je zapotrebi to balancovat s basni jako takovou.....vic zapracovat na forme...:-)
Pravda je,že básní jsem se moc nikdy nezabývala,povídky,bajky,scifi a fantasy je mi bližší-i když jako ještě nezralé děvčátko a později pubertální adolescent jsem jich načmárala dost adost,ale kde těm je konec.Ale já se polepším-už šetřím na universitu třetího věku a tohle všechno mám na plánu študýrovat.
Jerry_Shit
04. 08. 2005
Dycky mi to tak překypí,ale manifestační?a ubrat plynu? Vždyť já se teprv nadechla,ale moc dík za názor.