* * *

Když v srdci písek přesývá se

někdy to ještě bolí časně z rána

v chvíli kdy něha bývá svrchovaná

a nad krajinou ještě leží sen

V sobě si chráním střípek touhy

jak odraz svíčky v sklínce vína

plamínek který nezhasíná

i když ho rouškou skryje čas

A beze stopy po výčitce

posílám jedno pírko v dlani

jež anděl ztratil za svítání

když na okamžik letěl kolem nás