Kdyby

Stmívá se
Ptačí zpěv pomalu utichá
Vítr šumí v korunách stromů
A na okolí se snáší stín
Stín noci

Malé,nejisté krůčky
Písčitou cestou
Mladá dívka kráčí
Má nějaký cíl?
Ví to ona sama?
Nebo se toulá krajinou?

Dorazila k malému,zchátralému pomníčku
Posadí se před něj
Z jejich očí se spustí vodopád slz
V hlavě spoustu myšlenek
Jakoby...nad něčím váhala...rozmýšlela se

Ano...už se rozhodla...
Pro vysvobození ze svého soužení
Otočí se k pomníčku
Její pohled spočne na staré fotografii uvězněné v kameni
Pomalu zvedne ruku a pohladí obrázek
Láskyplně se na něj zadívá
Chvíly na něj upíná svůj zrak,dokud se jí znova nezalijí oči slzamy

Uchopí ze země nožík a bez váhání jím přetne úzké paže v zápěstí
Sleduje paže,zbarvující se do červena
Opře se zády o kamenný pomník
Zavře oči plné slz
Po tváři jí teče potůček a kape na bledé dívčino tělo

Za nějakou dobu se bezvládně sesune k zemi
Už se netrápí
Kdo ví
Třeba je konečně šťastná...

Ráno za svítání běží po písčité cestě muž
Volá dívčino jméno
Již z dálky jí zahlédne ležet u pomníčku
Honem...třeba není pozdě

Ano...je pozdě

Uchopí do náruče studené,bledé a bezvládné dívčino tělo
Bezradně se sesune k pomníčku
Zaliká se slzami
Chvěje se po celém těle
V mysli si přehrává včerejší večer
Škaredé slůvka,hádku
Teď si všechno vyčítá
Kdyby...
Kdyby...