Tuláku

Tuláku

Lucie Staňková

Tuláku prosím neodcházej!

Jak daleko tvé cesty vedou?

Jarní květy neuchrání dále závěj!

Smrtícím sluncem letním vadnou!

A když už odejdeš svou cestou!

Nenechávej za sebou kamení!

„Kdo jest bez viny, ten první…,“snad mi řeknou.

Mám to brát jako znamení?

Osudový kámen položím na parapet.

Vedle památky, cos přinesls mi z cest.

Okenicí buší milióny vodních kapek.

Já hlavu kladu na pelest.

A s hlavou mou.

Kladeny jsou

Bomby krvelačných teroristů.

…

Mohutné výbuchy našich krásných mostů.

Řítí se nekonečnou tmou.