Světýlka

Věnováno tomu, kdo je v mém srdíčku.

Tady na tý lavičce spávají lidé, co nemají domov. Někdy si říkám, jaké to je. Jaké je spát a koukat na hvězdy. Já kdybych byla smutná, taky bych ráda koukala na hvězdy. Občas si vyjdu v noci ven a koukám, jak prosvětlují tmu. Kdyby tohle krásný skončilo, budu chodit ven koukat na hvězdy. Budu hádat, která je Orion, která je Severka. Tu nejjasnější hvězdu pojmenuju po tobě. Protože když se na mě koukáš, tak ti v očích taky září světýlka. Stejně jasná jako je ta hvězda. Kdybys tady nebyl, budu se koukat na tu hvězdu a povídat si s ní. Protože ona je tam každou chvilku. A jestli spadne, půjdu jí hledat. Budu chodit po světě a sbírat ty kousíčky světýlek z tvých očí. Dám je kousek po kousku dohromady. Dám, protože já je najdu.
„Oči jsou slepé, musíme hledat srdcem.“(Antoine De Saint-Exupéry) A já srdcem hledat budu. Ukáže mi cestu. Mám Tě ráda.

---