Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se**
11. 08. 2005
4
0
2241
Autor
mánemá
***
otevřela jsem si před sebou
dlaně – všechny čáry
ukazovaly na to, že
mohu mít nejkrásnější život
ale až mimo dlaně se začaly
sbíhat
a slibovat
**
polkla jsem slovo
pak ho vpustila do slané vody
— jednou mi splní všechna přání
když ho nevyzpovídám
zatím se rozpoutal příliv
dosahoval až k mému tělu
a bylo pryč další slovo
*
nevím
co říct víc
koráb mlaská
jak ho voda pojídá
širé moře
tam i támhle
Bezprizorný
15. 08. 2005Bezprizorný
15. 08. 2005Honza_Princ
13. 08. 2005
ohó!
díky za neútočnost a vůbec, že jsi četl
avi mi nemusíme, ale tobě jedno pošlu
Honza_Princ
12. 08. 2005
Dobře. Pro mě je v nich jakýsi provázek, který může sílit, nabývat na intenzitě. Proč jsou tři? Kdybych je publikovala samostatně, ptal by ses: proč je jen jedna? Protože proto, přeci. Asi to tak autor chtěl, nemyslíš? Hravost, údiv ze sebe samotné, bezmocnost.
Teď já. Neříkám, že špatně nebo dobře. Ale co pro mě znamenají vůbec otázky? /povím ti to: vůbec nic, protože z nich nevyčtu stanovisko/
Narozdíl od toho: Nechápu, nevidím smysl v uspořádání těch miniatur do jednoho "díla". Krom melancholie a stylu mi nedávají něco uceleného.
A myslím, že by šlo si zaexperimentovat a tyhle věci dát - sešoupnout do jednoho; vybrat kategorii volných veršů a opravdu si stojím za tím, že by někteří to brali jako celek.
Ale takhle to autor chtěl. Zadal si hlubší. A teď je jen na čtenářích, jak to budou chtít překousnout nebo nikoli.
Ahoj.