Noc na dálnici

Vyzáblá stařena

schovaná v křoví za svodidly

ani si potvora nestačila vytáhnout

zpod plachetky brousek

Utahaná děvka z dálničního motorestu

byla jako zmuchlaný papír od svačiny

Koupil jsem jí kafe protože mě záblo

a protože hvězdy venku svítily

jako dírky v cirkusovém stanu

když zhasnou a velevážené obecenstvo

zatají dech před parádním číslem

Chvěly se a třásly

jako svíčky na vesnickém hřbitově

jako petrolejky zapomenuté venku na mrazu

Visely na nebi jako korálky Oblázky

které malí kluci prakem vystřelili nahoru

a které zapomněly spadnout

A pak… tupý zvuk mačkaného plechu

a švihnutí rezavé kosy

jako když skalpel řízne do živého

a srp se opře do mokré trávy

Přej si vykřikl jsem

Rychle si něco přej

Já si také přeju

aby mi někdo odpustil Třeba ten nůž

a srdce vyryté do hladké kůry stromu

protože i když je láska slepá

tohle přece nemůže a nesmí

Protože jednou je pryč

prostě se ztratí Vyvane

ale ten strom to dál bolí

Krvácí a pláče

A holka naproti si zahřívá ruce o hrnek

a usrkává kávu a na stolku mezi námi

v prázdné skleničce kvete růže

z červeného papíru Jen trny má pravé

ze špendlíků nožů a břitev

ostrých jako střepy na cikánské svatbě

které pářou zbytky té divné noci

na cáry uzounké proužky a nitky

zatímco venku za oknem blikají majáčky

aby se znovu mohla rozběhnout řeka

karavana aut hrbatých velbloudů

která omotává a svazuje zemi

jako kat když utahuje uzel

aby pak rychle a bezbolestně

podkopl stoličku

Máš zvláštní oči řekl jsem

a unavený pingl zívl

a hodil další pětku do automatu

A Bůh Jestli nějaký je

Copak nikdy nespí?