název se poztrácel

oblomí se ve mně barokní portály

na dlaždicích šramotí si sníh

a do nahosti zeje krůček

když jsou v osobách průvany

řeč sviští

a nikdo nevyklízí

 

tělo co nikdy  nedotkne se tebe

má nametený sníh

a hovoří pouze prsty

jak zatlouká

cit do dálky

 

 

                               na rozloučenou

je na verandě tolik křesel

že slova zapadala za okna

                               přiživovalo se tlučení neživých nohou

 

všechno se řeklo naráz

 

řachnul sníh

okna se vyčistila

vchody k nenalezení

baroko odpanilé nechalo si své tvary na mém těle

 

a očima

už se nelze dívat

ven

---