Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seByli nebyli...
15. 08. 2005
1
0
1239
Autor
Matkan_Lopussa
...
- Zas další cigáro? Neměl bys tolik kouřit…
- Já vím.
- Máš astma…
- Já vím.
- Ach jo. S tebou je dneska ale řeč.
- Mám se opakovat?
- Tak mi aspoň řekni, co se stalo.
- Ale… sám to víš, tak se takhle přihlouple neptej.
- Jenže já to chci slyšet od Tebe!
- Smůla, chlapče. Já bych toho chtěl…
- Nevyšlo ti to, co?
- …stane se.
- Občas tě nechápu. Mívám chuť tě nechat na pokoji a jít si po svým.
- No? Jen do toho!
- Přece víš, že to nejde. Zničilo by to nás oba.
- Já vím.
- …ten byl ale hezkej!
- Hm. Hlavně, že je z tebe tak hotovej.
- Zato tebe miluje, co?!
- …si mě aspoň váží. Řekl to.
- Lidi toho říkaj…
- Tak mi pro změnu řekni něco ty: Proč jsi takovej?
- Jakej?
- No…takovej.
- Nevím. Jsem takovej už odjakživa.
- Známe se dva roky a tehdy jsi byl úplně jinej!
- Blbost. Jsi mě jen neznal.
- Zato teď toho o tobě vím spoustu, co?
- Nezačínej s tím zas. Nudíš mě.
- Já vím.
- …ni viděl jsi to? Co si o sobě myslí? Chápeš to?
- Tak napůl…
- Napůl? Jsi snad nějakej schizofrenik?
- Ještě toho trochu! Stačí, že kam se hnu, lezeš za mnou.
- …díky za upřímnost…jsem se o ní neprosil.
- Grátis. Ze známosti.
- Na a co ta Karina?
- Co s ní?
- Tebe to neštve?
- To víš, že štve, ale co s tím mám dělat?
- Třeba nebejt tak apatickej.
- - To ty jsi apatickej! Kdo tenkrát v tý hospodě jenom zarytě mlčel? No já ne. A zrovna tehdy jsi měl pořádnou šanci. Slyšíš mě? Proč nic neříkáš? Občas se chováš jako malý děcko.
- Já vím.
- Nechtěl bys zajít na skleničku?
- Sám?!
- No…se mnou…
- To vyjde nastejno.
- Ach jo. Zase ty tvoje nálady. Za to všechno může Marek, co?
- Ne. Ten je z obliga. Moje problémy jsou moje problémy a zůstanou jima.
- Kecy, kecy, kecy. Proč si odmítáš přiznat, že je to…hajzl?
- Není. A dost už o tom. Slyšel jsi, že Nemo zas bydlí v Praze?
- - Ne, ale psal mi, že už…
- Já vím.
- Tak a dost! Tohle jsi trochu přehnal, nemyslíš? Ale já už tohle trpět nebudu. Nemusím, víš? Stačí jenom vzít do ruky břitvu a bude po všem. Jak tě znám, stejně tě to ani nebude bolet.
- Ale…
- “Ale” v tomhle případě neexistujou. Jednou zkrátka máme společný tělo a ať se ti to líbí nebo ne, když něco udělám já, poneseš následky i ty.
- Máme ale různý duše.! ::D
- To je pravda! Jenže ty jsi slaboch, kterej dokáže jenom hekat a utíkat. Víra ti v tomhle moc nepomohla,, hm, Mám celou tvojí existenci v hrsti…
- …já vím…