Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTobě...
16. 08. 2005
3
1
2719
Autor
JirkaS
Na loži trnovém, na loži z hřebíků,
usínám s výkřiky, usínám potichu
Smutný jak domovník prázdného činžáku,
počítám vteřiny, na cestě k zázraku
***
Kdybys jen věděla, co ani netušíš,
jaké je milovat se šrámy na duši...
Jaké je zachytit tou rukou hřešící
krásného motýla a spálit nad svící
Proč jsi tím motýlem a já tím plamenem...?
Proč jsi tím chlebem a já tím kamenem...?
Měla´s mi uletět při prvním mrazíku,
tam někam do dálek, tam někam k rovníku
A tys tu zůstala: zčernalá, bez křídel...,
smáčená slzami z rozbitých stavidel
Mlčíme souvětí i čas hrbí ramena,
sedíš mi na dosah, ale už vzdálená
***
Na loži trnovém, na loži z hřebíků,
budím se s výkřiky, samotný, potichu...
Smutný jak domovník prázdného činžáku,
počítám vteřiny, na cestě k zázraku
Dočkám se tě ještě někdy?
usínám s výkřiky, usínám potichu
Smutný jak domovník prázdného činžáku,
počítám vteřiny, na cestě k zázraku
***
Kdybys jen věděla, co ani netušíš,
jaké je milovat se šrámy na duši...
Jaké je zachytit tou rukou hřešící
krásného motýla a spálit nad svící
Proč jsi tím motýlem a já tím plamenem...?
Proč jsi tím chlebem a já tím kamenem...?
Měla´s mi uletět při prvním mrazíku,
tam někam do dálek, tam někam k rovníku
A tys tu zůstala: zčernalá, bez křídel...,
smáčená slzami z rozbitých stavidel
Mlčíme souvětí i čas hrbí ramena,
sedíš mi na dosah, ale už vzdálená
***
Na loži trnovém, na loži z hřebíků,
budím se s výkřiky, samotný, potichu...
Smutný jak domovník prázdného činžáku,
počítám vteřiny, na cestě k zázraku
Dočkám se tě ještě někdy?