LETNÍ ADAGIO

čtvrtek, 11. 8. 2005

LETNÍ ADAGIO

V šedavém oparu
jako tužkou lehce stínované
kopce s jiskrou terciéru....

Přesně takový byl pohled na České středohoří z vlaku, když jsme projížděli Oleško. Mraky na severozápadě nevěstily nic dobrého. V Lovosicích zataženo a chladný vítr. Rozhodneme se pro nenáročnou a krátkou procházku pod Lovoš, podívat se na studánku a louku poblíž, sem by mohl člověk chodit pořád, vždycky tu najde něco zajímavého.

Prvním překvapením bylo, že pod Lovošem bylo tepleji než ve městě. Dokonce i oblačnost trochu prořídla a místy se protrhávala. Sluníčko si hledalo cestu ke kopcům, které tak vstřícně přijímají jeho teplo.
Sklizená pole pozměnila trochu ráz krajiny, některé stromy již pobraly trochu okru do svých korun, ale nejvíc nás překvapilo několik keřů s karmínovými listy.
Přicházíme ke studánce a k naší lítosti zjišťujeme, že je zcela vyschlá. Již na jaře v ní bylo vody jen nepatrně a teď, přestože je vláhy dost, tu není voda už vůbec.
Že by byl pramen "stržen" při stavebních pracích někde v blízkém okolí. Škoda studánky....

Blížíme se k louce, která je naším cílem. U cesty zavoní dobromysl a svlačce mají rozevřené své bílé kalíšky květů - to je dobré znamení, že snad nebude pršet. Část louky, která byla posekaná, je svěží zelená, tráva a v ní fialově modré ostrůvky šalvěje přielenaté, která ještě tu a tam kvete, Květem nás potěší třezalka, řepík lékařský, řebříček, fialový chrastavec, hrachor letní, jitrocel střední i kopinatý, žlutavý jetel, Modrofialově kvetou vikve, Kozinec sladkolistý již odkvetl, upozorní na sebe listy a plody. Nechyběla ani čekanka a divizna malokvětá. A je tu několik druhů bodláků - pcháče a máčka ladní. - ponejvíce v horní části louky, která nebyla posekaná.

Jako na většině luk, tu jsou drobně bíle kvetoucí okoličnaté rostliny, které se tak těžko určují. Ale ta, která nás upoutala bude určitě z čeledi mrkvovitých - objevili jsme na ní housenku otakárka fenyklového. Je to parádnice, která si potrpí na výrazných barvách - nápadně zelená s černými a oranžovými skvrnami, příčně pruhovaná. Jak zjišťujeme během našeho asi pětihodinového pobytu na louce, kdy se k housence vracíme, moc pohybů už nenadělá.... zřejmě se brzy zakuklí, aby pak na jaře se vylíhl jeden z našich nejkrásnějších motýlů, kterého jsme nazvali "perlou Českého středohoří, a poletoval se svými druhy a družkami na vrcholových skalkách kopce.

Sluníčko pěkně hřeje, vítr, který byl v Lovosicích nepříjemně studený, se změnil v příjemný chladivý. Tušíme, že se objeví motýli. Nezklamali, napřed tu a tam jednotlivě, ale později začíná rej. Bělásci, několik druhů okáčů - okáč bojínkový, hnědavý okáč luční, pěkně zbarvený a babočku připomínající okáč zední a tmavý něžně sametový okáč prosíčkový. Je tu hodně modrásků nejen co do počtu (připomněli mi Etnu), i do druhu. Zajímavý je modrásek černolemý. Letos se poprvé setkáváme s babočkou kopřivovou a perleťovcem stříbropáskem. Zahlédli jsme i několik vřetenušek.

Dalším milým hostem této louky je přástevník kostivalový. Tento motýl narozdíl od ostatních není moc plachý. Můžete si ho zblízka prohlédnout. Když sedí na květu (zpravidla bodláků), nevadí mu čmelák, který se ho občas i dotkne.
Čmeláků tu bylo také hodně, tu a tam i včely.

Procházeli jsme louku a sledovali co se kde děje. Motýli jakoby měli svá teritoria - už jsme věděli kde hledat okáče prosíčkového nebo modrásky. Tu a tam prolétne i soumračník rezavý. V trávě je hodně lučních kobylek, zahlédneme i slunéčko sedmitečné. A jak jsem již psala, vraceli jsme se k naší housence otakárka.

Na horní části louky ještě kvete černýš rolní, který upoutá svými exotickými barvami - žlutavé kvítky a ostře tmavě růžové okvětí. Narazili jsme na žlutě kvetoucí rostlinu, poměrně nízkou - napřed jsem se domnívala, že je to druh mochny, ale při bližším prohlédnutí - měla úplně jiné, úzké listy - bylo jasné, že to není mochna. Podle atlasu jsem doma zjistila, že se jednalo nejspíše o devaterník penízkovitý (Helianthemum nummularium).

Tu a tam na louce, ale zejména na okraji lesa, jsme se potěšili i se "sopečnými bratříčky" a některé zdejší čediče jsou pěkně pórovité - jako na Etně, jenom ve starším vydání....

Chodilli, jsme, posedávali, bylo pořád co pozorovat - jak řekl jeden přírodovědec - jediné místo se mění každou hodinu. Intenzita slunce nebo zatažená obloha, denní doba znamená větší nebo menší aktivitu motýlů, ale i dalších živočichů.
A k tomu ještě barevné proměny krajiny. Nádhera!!! Ráj na Zemi, který můžeme najít kdekoliv v přírodě....

Najednou je skoro půl páté.... Jak je to možné? Mám dojem, že jsme tu byli jenom chvíli..... Lovosice hlavní nádraží.... na třetí nástupiště přijíždí vlak...... , který pokračuje dále....., ale on ten vlak do Lovosic zase přijede .... nechcete někdy také do něj nasednout?

---