DŮVOD K NENÁVISTI - 2.

Domů jsme dorazily až za soumraku. Byly jsme unaveně šťastné. Ten den jsme si byly tolik blízké. Maminka udělala skvělou večeři. Potom vytáhla láhev červeného vína, které dostala k loňským narozeninám a já se cítila tak nezvykle dobře, že jsem tam nakonec zůstala přes noc a dokonce ani druhý den se mi nechtělo do opuštěného domu na předměstí.  Zdržela jsem se nakonec až do pondělka. Ráno jsem opustila dům společně s mamkou, která šla do práce. Chvíli jsem se rozhodovala, jestli nemám jít s ní a zrovna si půjčit u nich v knihovně něco na čtení. Jako dítě jsem chodívala pravidelně o prázdninách do zaměstnání s ní. Bavilo mne chodit mezi regály s knihami a vybrat si ke čtení nebo k prohlížení ty, které mne zaujaly. Občas jsem s něčím  pomohla a cítila se přitom hrozně důležitá. Líbilo se mi, jak stálí návštěvníci mamince vykali a oslovovali ji „paní Kratochvílová“. A kdykoli ji žádali o radu či doporučení, byla jsem na ni opravdu hrdá. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych mohla být něčím jiným, než knihovnicí. To předsevzetí mi vydrželo až do šestnácti let. V tom věku mi začala připadat knihovna jako nejnudnější místo na světě. Mamka to kupodivu chápala. Několik let jsem ji v zaměstnání nenavštívila.

            Představila jsem si práci, jež na mě doma trpělivě čeká a zaplašila chuť na nějakou pěknou knížku. Cestou domů jsem si nakoupila nějaké potraviny. Beztak už mi zbylo v ledničce akorát zkysané mléko.

            Doma jsem vyložila nákup a pustila se do probírání došlé pošty. Reklamy jsem automaticky odložila stranou. Jinak mi přišly nějaké složenky, výpis z banky a jeden dopis s adresou psanou ručně propisovací tužkou.

Písmo se mi nezdálo povědomé. Obálka nebyla opatřena zpáteční adresou. Nedočkavě jsem ji roztrhla, vyňala z ní složený dopisní papír a dala se do čtení. Psala mi sestřenice. Obsah dopisu mne přinejmenším překvapil.

Milá Hanko,

asi se divíš, že Ti píši, ale mám na Tebe trochu zvláštní prosbu a nezdálo se mi vhodné domlouvat takovou věc po telefonu. Možná bych se nedokázala hned přesně vyjádřit a ty bys mohla odmítnout dříve než se dozvíš vše potřebné. Ani teď nevím, jak nejlépe začít. Útěchou je mi jen to, že dopis pravděpodobně dočteš až do konce a tak tolik nezáleží na pořadí, v jakém se Ti pokusím všechno vysvětlit. Dlouho jsme se sice neviděly, ale jako malé holky jsme si byly velmi blízké. Určitě víš o mém synkovi. Celá rodina mi vyčítá úděl svobodné matky. Mají zastaralé názory a nechápou vztahy v dnešním svobodném světě. Děti přece nejsou důvodem k uzavírání manželství, zvláště, když otec za moc nestojí. To je ale zcela jiná historie. Já stojím před úplně jiným problémem. Mám sice vysokoškolské vzdělání, avšak pracovní uplatnění je v této zemi pro mne minimální. Musela bych změnit svoji specializaci a věnovat se něčemu jinému. Skončila mi mateřská dovolená a je načase, abych začala perspektivně uvažovat do budoucna. Mám naštěstí kontakty, díky kterým se mi naskytla možnost splnit si své sny a získat dostatečné finanční zázemí pro sebe i pro Michálka. Bohužel, právě Michálek je momentálně jediným problémem. Jsou mu tři roky a je moc poslušný. Je to hotové zlatíčko. Mám ho moc ráda, ale za zaměstnáním, které mi bylo nabídnuto, musím odjet nebo lépe řečeno odletět do Kanady. S dítětem to však nepřichází vůbec v úvahu. Můj budoucí zaměstnavatel si klade jako podmínku, abych byla bez závazků. Smlouvu bych podepsala na dva roky. Potom by se vidělo. Určitě bych si však vzala Michálka k sobě natrvalo. S dvouletou praxí bych už neměla se zaměstnáním žádné potíže. Spousta lidí to teď tak dělá. Jeden, dva roky pracují v USA nebo v Kanadě do úmoru. Získají potřebné zkušenosti a po návratu si mohou vybírat, případně založit nějakou vlastní firmu. Myslím, že mám vlastně štěstí. Jen nevím, co zatím na ty dva roky s Michálkem. Jak víš, matka je v invalidním důchodě a starat se o malé dítě prostě nemůže. Tak jsi mi přišla na mysl ty. Vždycky jsi byla taková zodpovědná. Navíc musíš být po té tragédii hrozně osamělá. Tolik jste přece chtěli mít děti. S místem by určitě taky nebyl problém. Ve tvém domě je ho ažaž. Od matky jsem se dozvěděla, že pracuješ už nějakou dobu doma. To je taky báječné. Samozřejmě záleží jen na Tvém vlastním rozhodnutí. Bát se toho však nemusíš. Michálek je klidné dítě a nejsou s ním žádné problémy. Bylo by to jen na ty dva roky. Samozřejmě bych tě po návratu odškodnila nějakou tou finanční částkou. Lakomá jsem nikdy nebyla, to přece víš. Víc už tě přemlouvat nebudu. Nechej si to v klidu projít hlavou a potom mi prosím zavolej.