Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBratříček
Autor
maartin
A včera… víte paní, co ten náš kluk zase proved?? No von vám vzal tu těžkou vázu, co máme v předsíni a co jsme se s ní táhli až z Itálie, a rozbil prasátko, do kterýho mu už celej rok sypeme korunky, abysme ho naučili střádat, a všechny ty těžce našetřený peníze mi klidně přines jen tak v dlaních a zaškemral Mamí… mamí, prosím, kupte mi bratříčka…
A sama vidíte, jaká je doba, paní, jak to jde někdy těžko a jak se pořád musíme honit, abysme NĚCO MĚLI… KORUNKU KE KORUNCE ŠKUDLÍME, OD HUBY SI UTRHUJEM, aby se měl kluk jednou dobře, aby si jednou mohl pořídit NĚCO POŘÁDNÝHO, ňákou HODNOTU…
A proč bratříčka, ptám se ho… A víte, co mi řekl? Že prej si nemá s kým hrát… Ven na hřiště nesmí, to je snad samozřejmý, dyť by se tam umazal, mezi těma grázlíkama… a na co by měl někde trajdat, doma má hraček plný skříně, a takovou autodráhu, co má náš malej, nemá hned tak někdo, paní… Ale on si toho vůbec neváží, prej ho nebaví, aby sám jezdil se čtyřma autíčkama najednou, a jestli si prý může přivést kamarády ze školy… Ale to jsem mu dala. Protože nám, mě žádný CIZÍ DĚTI přes práh nepřekročí, vždyť to sama vidíte, jak to po ulicích chodí oblíkaný, dyť to nemá úroveň… Tak mu říkám Máš dráhu na čtyři autíčka, tak si s nima jezdi vždycky po jednom, aspoň se ti tolik neošoupou… A on, milostpán, mi řekl, že ho to taky nebaví, a ať si s ním aspoň hraju já, nebo tatínek… Ale copa si s nim můžeme hrát, co by tomu asi řekli u tatínka ve firmě, kdyby ho viděli, jak dřepí na zemi a mačká ňáký pitomý čudlíky… a dyť každej vidí, že NEMÁME ČAS a každej večer padáme na hubu, abysme mu ZAJISTILI SLUŠNOU ÚROVEŇ, aby bylo vidět, že NA TO MÁME… A on, paní, nemá jen autodráhu. Video a dva mobily a počítač jsme mu pořídili a horský kolo taky, on na něm sice nejezdí, aby si ho nepoškrábal, ale já vám řeknu, že na tak drahý kolo by se nezmohli žádný rodiče, to víte, my si POTRPÍME NA KVALITU…
Ale to všechno NEDĚLÁME PRO SEBE, my k životu zase tak moc nepotřebujeme, TO PRO TOHO NAŠEHO SE TAK DŘEME, KVŮLI NĚMU SE OBĚTUJEME… A těch bezesnejch nocí kvůli němu…
A on… místo toho, aby nám byl vděčnej za to všechno, co pro něj děláme, on si ten ukňouranej a rozmazlenej parchant klidně rozbije prasátko a příde otravovat s bratříčkem…