Noční procitnutí

Když noční vánek rozbitou tabulkou okenice pohraje si se záclonou a mé já z toho probudí se a trne zimou, polehounku ale jistě, sevře se mi asi srdce, nad zmrzlou krásou té chudé světnice, co v ní spávám tak rád. Pod postelí najdu ho jistě, oblaží mě, to já vím. Je mým studeným přítelem do ledových, vyvrhelských nocí Styxe, když zrovna černé vody nebrodím. Napiji se a je mi sladce, sám uprostřed chatrče, nemýlim-li se, pěji si tklivé písně, blahem se v něm utopím.

---