Pohled z okna

Tohle je už asi 3 roky staré slohové cvičení, ale byla bych docela ráda, kdybyste mi k němu něco řekli

Pohled z okna – Dobrá nálada

Co vidím, když se podívám z okna? Krajinu, les, naší zahradu a strom, na jaře plný květů. V létě si u něj hraje má sestra na princezny a víly. I já si tak hrávala. Strom ožívá a najednou je z něj síň královny vil, s bílým a růžovým klenutím protkávaným zářícími zlatými listy. Stačí jen vykouknout z okna a můžu si tohle všechno představit. Za tímto pohádkovým stromem je pole plné vzpomínek na dřívější léta. Vzpomínky, jak jsme zde na jaře pletli věnečky z pampelišek, v létě si hráli na honěnou, na podzim pouštěli draky a v zimě sjížděli na sáňkách nebo na lyžích jeho mírný kopeček. Tolik vzpomínek se váže k tomuto milému místu. Ještě dál za polem vidím z okna les, který obrubuje křivku obzoru společně s blankytně modrou oblohou. Zde jsme odpočívali za parných dní, kdy jinde nebylo k vydržení. Našlo se zde spoustu příležitostí k různým hrám a pokaždé byly jiné.
Pohled z okna je vlastně vzpomínkou na léta, za která se mi tato krajina stala krajinou vlastní a při každém tomto pohledu vidím spoustu milých a krásných vzpomínek.

Pohled z okna – Špatná nálada

Podívám se z okna a vidím smutnou krajinu, která se pomalu, ale jistě připravuje na zimu. Na stromě před mým oknem je už jen poslední vytrvalý lístek, poslední náznak toho, že zde může něco růst, kvést a bujet. Je vytrvalý, ale i on musí sklonit svou hlavu pod gilotinou času. Za stromem odpočívá unaveně vypadající pole, jindy až oslnivě zelené, dnes bahnité s trsy přemrzlé a uschlé trávy, trčícími ze země jako pahýly umrlých lidí. Vzduch je vyčkávavě klidný před jistou bouřkou, která přijde. Jen sem tam se pohne poslední list stromu. Les, který je vidět na obzoru, je nyní tmavý a hrozivě ční pod temným nebem. Začíná vichřice a stromy blízkého lesa se klátí v divokých tancích a vypadají jako strašlivé zuby netvora, který chce spolknout celý svět. Déšť bičuje už i tak dost zpustošené pole a vytvářejí se na něm stružky valící se vody s bahnem. Sklo mého pokoje stírá nespočetné množství kapek, jako slzy prolité nad nevábným pohledem z tohoto pokoje.
Snad je vše na tomto světě marné. Vždy přijde zima a i nejodolnější jedinci povolí. Koukám z okna a poslední list z mého stromu spadl.

---