Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-4
03. 09. 2007
0
2
2326
Autor
fungus2
ČÁST ČTVRTÁ
Z trosek hangáru stoupal dým, jenž se pozvolna rozplýval nad letištní plochou. Poručík Robert Fantes hleděl na dva zničené letouny, u kterých se shlukla skupina mechaniků.
„To není dobrý, že nám ten Hun zničil hned dvě letadla,“ pronesl velitel perutě major Harry Ransley a zavolal si jednoho z mechaniků. Současně se ozval ve směru od fronty hluk leteckých motorů. Fantes se hned pozorně zadíval na oblohu, na které spatřil dvě stíhačky rámové konstrukce s motorem za kokpitem.
„Hrome! Přeci letěli na hlídku ve třech,“ proběhlo mu hlavou a zmocnila se ho zlá předtucha. Napnul zrak, aby po chvíli v kokpitu jednoho letounu rozpoznal díky vysoké postavě nadporučíka Johna Elliota, jenž měl kvůli své výšce přezdívku Dlouhán.
O chvíli později stíhací letouny nalétly na přistávací dráhu, načež se jejich podvozková kola dotkla travnatého povrchu. A za okamžik letadla rolovala po letištní ploše do blízkosti hangárů.
„Co se stalo s poručíkem Brandem?“ zeptal se hned major vylézajícího nadporučíka Elliota.
„Vrhla se na nás pětice Fokkerů, pane majore. Brandův stroj jsem zahlídnul padat ve vývrtce do německých zákopů. Díky mrakům se nám podařilo uniknout. Koukám, že jste tu taky měli návštěvu,“ řekl Elliot, který měl tvář ošlehanou od větru.
„Jeden Albatros nám tu nakladl vajíčka. Schytaly to letadla bé roje a dva mechanici. Jeden už zemřel a druhej je na tom dost špatně,“ pronesl Ransley.
„Pane poručíku,“ oslovil poté major Fantese, který těkal očima po letišti.
„Ano pane majore?“ vykoktal ze sebe.
„Pojedete s mechanikama do St. Omer, aby jste si vyzvedl nový letadlo. S tím budete od zítra bojově lítat. Přiděluju vás do roje nadporučíka Elliota.“
„Děkuji pane.“
„A zajděte si za zásobovacím důstojníkem, aby vám hned vypsal příslušný dokumenty. Bez nich vám žádný letadlo nevydají.“
„Ano. Jdu hned za ním!“ řekl Fantes.
„Pak se stavte v důstojnický jídelně. Dám vám podrobnou mapu, aby jste doletěl zpátky k nám,“ sdělil mu Elliot.
„Ano pane,“ vyhrkl a rázným krokem si to namířil k zámku, jenž byl skryt na kraji lesa nedaleko letiště.
Zanedlouho k němu došel a o chvíli později zaťukal na dveře kanceláře zásobovacího důstojníka.
„Vstupte!“ ozvalo se zpoza dveří a on je otevřel. Přitom vznikl průvan a velký počet listin se rozletěl po místnosti.
„Zavřete!“ vyhrkl kapitán Maxwell Wilde.
„Ano pane!“ vykoktal Fantes a udělal pohotově krok nazpět, přičemž dveře zavřel a opět stál na chodbě.
„Teď už můžete,“ sdělil mu přes zavřené dveře důstojník a on napodruhé vešel do místnosti. Poté uviděl klečícího kapitána, jak sbírá z podlahy listiny.
„Já vám pomůžu,“ nabídl se.
„Já si to sesbírám sám! Co vás za mnou přivádí?“ zněla jeho otázka.
„Major mě za vámi posílá ohledně objednávky, která je nutná pro vyzvednutí novýho letadla,“ řekl mu.
„Aha. To jsem tušil,“ pronesl Wilde, přičemž byl stále v pokleku a na desku stolu dával listy papíry. Náhle se však vztyčil s jedním listem v ruce.
„Tady je to, co potřebujete. Ale musí tam být ještě i podpis majora Ransleyho,“ sdělil mu a zároveň něco na list napsal.
„Děkuji vám pane kapitáne,“ pronesl Fantes a odešel z místnosti, zatímco zásobovací důstojník se opět sklonil k podlaze.
Poručík Fantes o několik minut později sprintem běžel po letištní ploše k letadlu, v němž seděl velitel sguadrony.
„Promiňte pane majore, ale potřebuju váš podpis,“ řekl mu nahlas, aby překřičel hluk motoru.
„Ta úředničina mě dožene všude!“ zkonstatoval major a přiložil si papír na přístrojovou desku, na niž se podepsal. Za okamžik Fantes spěchal do důstojnické jídelny, kde panovala pochmurná nálada. Nadporučík Elliot mu dal podrobnou mapu a vysvětlil mu kudy má přesně letět. Zanedlouho nasedl Fantes do nákladního vozu, který za chvíli jel po cestě a za sebou zanechával oblaka zvířeného prachu.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI