Cigareta

Natáhnu kouř z cigarety, který jde do mých plic a pomalu a slastně vydechnu. Rozkašlám se. Neměla bych kouřit. Po tolika letech však nejde přestat, mé tělo je zvyklé. Potřebuji ten zápach, potřebuji tu cigaretu, potřebuji něco držet, potřebuji to! Podlouhlý, uschlý a zmačkaný tabák v bílém tenkém papírku se opět přibližuje k mé popraskané puse. Snažím se ústa neotevřít, ty se však otvírají sama. Co všechny ty ústa už zažily? První nádechy. První chuť mléka od mé matky. První odřeniny. První polibky. A kdo je teď jejich společník a druh? Pouhá cigareta. Droga, bez které nemohu žít. Můj partner v radosti i smutku. Můj pomocník v depresi i spěchu. Moje odreagování ve stresu i únavě. Můj život. Cigareta je můj život, můj konec a začátek. A tento můj konec a začátek právě dohořívá. Neváhám a zapálímu si další. Jednou však dohoří navždy. A já si nestihnu zapálit další.