na čekané

Kdybys jen zde se mnou seděl,

povídal si o životě,

kdybys tady zůstal chvilku,

jak ráda políbila bych tě...

ty tvé krásné úzké rty,

ty oči bystré vnímavé,

hladil bys mé krátké vlasy,

tajemné a splívavé,

s touhle temnou nocí...

na červené lavičce,

však stále čekém sama,

na spásu či slitování,

co přijde snad s váma...

na lásku a pocity,

na anděly něhy,

na Ďábla i charaktery,

jenž ,ě vysvobodí z mlhy...

z oblaku nenávisti a nepochopení,

které vnímám teď stále více,

jelikož můj drahý tady není,

tak já čekám....čekám...čekám dál....

jako odhozená mince....