Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senádraží
25. 08. 2005
4
0
1169
Autor
Pearlian
Přistoupili na nádraží
s oblakem pochopení
jasné kouzlo překryto vrásky,tou daní.
Paní s bílým vyšíváním
tisknouc jeho dlaň
s láskou zakrývala červenání
stařec jen mžoural
z oka mu voskový déšť
pálil tvář
když vlak odjel
lid vyšuměl...
pán však stál a za vlakem hledíval
Anima_Sola
01. 02. 2006
konečně po dlouhé době něco, dá se říci, optimistického... zalíbilo se...*
Lancelott: Proč jsi měl pochroumanou duši?
Eva_S: čivavo díky.Dotklo se mě dojetí, když jsem je pozorovala.Byla to prostě nádhera a naděje, když jsem si uvědomila, že je to možný....
Nooo....tedá....esli sem to pochopila dobře po těch vykalenejch prazd, k je to fakt fajn....
Že by se tě tlka láska? :)
T
Jelikož jsem si v posledních minutách užil tvého stylu až až do sytosti...tohle mě dost šoklo, protože tohle vůbec nevypadá jako ty. Snad tahle poslední aspoň trošku zahojí mou pochroumanou duši...
tip za ni.
Vůbec nedokáže být krásná? já nevim... pseudovznešenost je ale trefná. Je to běžný vidět párek starých lidí, ale nikoho nenapadne, jak silnej vztah může být mezi nimi
nechápu moc pro če tam ta vznešenost (je to spíš pseudovznešenost) když vůbec nedokáže být krásná... pálící voskový déšť je nádherný obrat
:-)
docela mě to potěšilo,páč je to něco trochu jinýho a to tady v poslední době najít dá dost fušku...je to taková "blbůstka",ale příjemná...takže úsměv a ď :-)