Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hořké tajemství

25. 08. 2005
8
0
2751
Autor
Lancelott

Na řasách

usadily se ti kapky rosy

a rozmazaly tvé oči

jako když pláčeš

 

Noční chlad

roztřásl tvá ramena

jako když vzlykáš

 

Vysouším ti oči

Přes ramena přehazuji ti kabát

Svůj žal již neutajíš


ginevra
18. 12. 2005
Dát tip
hezká. líbí se mi. kdyby bylo víc takových vnímavých a citlivých Lancelottů, bylo by mnohem míň slz t*

Lancelott
03. 10. 2005
Dát tip
Děkuji za kritiky...

leenai
01. 10. 2005
Dát tip
přijde mi to trochu klišoidní, možná to dělá ta přemíra slz... ale nápad to není špatný, spíš mi vadí zpracování

Rutra
30. 09. 2005
Dát tip
netajit nic v tomto případě platí to snad i dvojnásob... díky, že jste si to pane nenechal enem pro sebe...*

Candy
13. 09. 2005
Dát tip
V tuhle chvíli mě nejvíc zaujal poslední řádek - působí na mě hlubokým dojmem, jako reakce někoho všímavého a citlivého...

Emerwen_mk
08. 09. 2005
Dát tip
Pohlazení?...bohužel nemůžu souhlasit s Debbi...i to může posunout zpět a možná dál než si myslíš... člověk si musí vyřešit vše uvnitř sám, i když je pěkné pomoci a někoho povzbudit. Ale vždy ten první krok člověk dělá sám. Sám se poprvé nadechne a sám také vydechne naposledy.

pssst
01. 09. 2005
Dát tip
líbí se mi nápad:)

Taitalo
31. 08. 2005
Dát tip
Obsah ano, ale to, jak jsi to vyjádřil se mi nepozdává. Možná to ani není miniatura. Nevím.

Lancelott
29. 08. 2005
Dát tip
Debbi, Pearlin: Souhlasím s vámi...a ano, vím o tom svoje. Nejhorší ale je, když je třeba poskytnout objetí a pohlazení, ale není to možné z toho důvodu, že by to celou situaci ještě zhoršílo...respektive jí to posunulo vzad, místo kupředu. A o tom jsou asi moje nejhoší životní zkušenosti...navíc docela čerstvé.

Debbi
29. 08. 2005
Dát tip
... mýlíš se, Lancelotte... Pohlazení nemůže posouvat nic zpět... Protože umět v pravou chvíli pohladit... to je pochopit... A to je vždycky krok dopředu. Složité je ale právě v tom, vystihnout ten pravý okamžik... A i ta špatná životní zkušenost je k něčemu dobrá... Člověk se "poučí" pro příští kroky... Věř mi, vím co říkám... :-)) Usměj se, ano?

Pearlian
28. 08. 2005
Dát tip
Často je to největší co člověk člověku může dát...Souhlasím s Debbi. Lancelott: stalo se Ti něco podobnýho? asi víš svý

Lancelott
27. 08. 2005
Dát tip
Děkuji... Pearlin: to nejmenší, co se dá udělat je objeti, pohlazení, polibek na čelo, když už se nic víc udělat nedá...tak aspoň to.

Debbi
27. 08. 2005
Dát tip
Promiň, že reaguji na něco, co je "mezi Tebou a Pearlian"... Objetí, pohlazení, polibek...to není to nejmenší... Zdaleka ne... Je to hodně. Ale protože to spousta lidí za maličkost považuje... často se toho nedočkáme...

Pearlian
26. 08. 2005
Dát tip
Proč hříčky? Líbí se mi. Co chceš udělat s tím žalem? T..

Debbi
25. 08. 2005
Dát tip
...některý žal se utajit nedá... smutný tip, ano?

Lancelott
25. 08. 2005
Dát tip
Nedá...i když se snažíš sebevíc...díky i za ten smutný.

Bledulka
25. 08. 2005
Dát tip
Na řasách usadily se mi kapky rosy a pláču, protože jsi ve mě vyvolal vzpomínky, ale díky za ně tiiiiiiiip

Arienalia
25. 08. 2005
Dát tip
*..... *slza*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru