Noční služba

 Inspekčním pokojem se rozletěl burácivý řehot! Mladá sestra sklonila hlavu nad hlášením a snažila se potlačit ironickou odezvu. Tmavovlasý lékař trošku zrozpačitěl, nad tak bouřlivou reakcí, nějak nevěděl kam s rukama, tak je pohotově strčil do kapes. Oproti tomu se starší sestra prolamovala chechotem na židli, utírala si slzy a smrkala do kapesníku.

 "Teda pane doktore, to byl nejlepší vtip, za tenhle tejden!"

 "To máte pravdu, Maruško, ani nepamatuju, kdo vás takhle naposledy rozesmál." otočila se teď k němu svýma černýma očima. Lékař povzbuzen její reakcí ( aspoň nějakou ), pookřál a vyňal z arzenálu, další ne příliš duchaplný, nicméně vděčný vtip:

 "A už jsem vám říkal, jak přijde ta babička k doktorovi?" Obě zavrtěly hlavou.

 "To vám takhle přijde babička s prostřeleným kolen k doktorovi. Ten se pochopitelně zhrozí a ptá se jí, jak k tomu úrazu přišla. Stařenka mávne rukou:

     ´Áále, pane doktor, chtěla jsem spáchat tu sebevráždů." ˇ

     ´No dobře, ale proboha, proč zrovna do kolena?´

     ´No v tej příručce pro sebevráhý přece psali, dva prsty pod levó prsní bradávků!´

   Marie propukla v neúnosný řehot. Mladší sestra se potutelně smála a mhouřila oči na doktora. Ten, chudák, okamžitě zčervenal a na tváři mu vykvetl, onen naivní blažený výraz. Nemohl odtrhnout oči od jejích krátkých šatů.

   "Měla bych se jít podívat na pana Vonáska." řekla jemným hlasem.

   " No šel bych s vámi, chtěl jsem ho se ještě poslechnout." Zvedli se zároveň a omluvně se na klátící se Marii usmáli.

   "Netušil jsem, že má tak velký smysl pro humor."

   "A to je ještě slabý odvar." odvětila. Před pokojem se zastavili. Galantně jí otevřel dveře. Proklouzla kolem něj a lehce se o něj otřela loktem. Doktor vyvrátil pohled ke stropu a hlavou mu proletělo tiché zaúpění, proč mu to bůh dělá?!

   "Ehm, plíce poslechově čisté, teplotu už neměl?"

   "Jen rovných třicet-sedm."

    "Dobrá, ehm..."

    "Jste nachlazený?" vzhlédla k němu a přistoupila blíž, až se opotil.

    "Ne... totiž, vlastně.. ano... nachladl jsem..." zakoktal. Pobaveně ho pozorovala.

    "Neměl byste tolik kouřit." Teď nebo nikdy, řekl si!

    "Já bych kvůli vám, Adélko, i přestal." Vítězně jí zajiskřily oči. Aspoň si to myslel. Nadechla se k odpovědi a zašeptala mu do ucha:

    "Tak přestaňte." Doktorovi se takřka podlomila kolena, když si uvědomil, tu blízkost jejích rtů. Tiše se k ní naklonil. Rukou ji pohladil po tváři.

  Nemohl si vybavit, kdy poprvé se mu zdála jiná, přímo kouzelná! Začal se zalíbením sledovat její útlou postavu, když stlala ráno postele a mu se naskytl báječný pohled na vyhrnutou sukýnku s přesnou linií kalhotek i zadečku. Ale při své chronické stydlivosti se bál, dát jí jakoukoli svou náklonost najevo. Nebylo by to přece problém, požádat ji o schůzku, někam pozvat, ale jeho užíral nepřekonatelný strach, že by odmítla, a pak se mu, nedej bože, vysmívala! Nebo že by souhlasila!

   A teď tu konečně stála, před ním, mohl ji obejmout, dotknout se jejich hebkých rtů. Vychutnával si tu blízkost, vůni jejího těla... Přivřel slastně oči.

   Oddělení se zachvělo nad řinčením signalizace. Polekaně se stáhla, zatímco, doktor s pootevřenými rty a očekával sladký polibek.

   "Adélko, já jsem na záchodě, skoč tam!" Zaslechli tlumené volání Marie.

   "Hned přijdu. Nikam nechoďte!" usmála se a spustila zkřehlou ruku z jeho hladce vyholené tváře.

    Zůstal nevěřícně stát v tmavém pokoji. Pacient na lůžku se zavrtěl a polohlasem doktorovi, povídá:

    "To nasere, co?"

     Doktor poplašeně zamrkal a vyletěl jak kulový blesk ze dveří. Opřel se o zeď a zhluboka dýchal.

    "To snad není pravda!" zanaříkal a schoval tvář do dlaní! Z toalety vystoupila Marie.

     "Něco se vám stalo?" Zavrtěl hlavou. Naslouchal spěšným krokům a vrznutí pantů.

     Náhle se ozval hlasitý výkřik! Rána! Hrobové ticho. Pohlédli jeden na druhého.

     "Adélko?! Adélko?!!" Doktor se rozběhl k otevřeným dveřím pokoje číslo devět.

     Po nemocniční podlaze se líně roztékala krvavá kaluž. Drobná bledá ruka svírala kus papíru. V rohu místnosti  se kolébala skrčená postava a jako by pro sebe si mumlala. Svírala nůž.