Dráty beznaděje

Jsem tu aby

obscéní kočičí sbory mohly

mňoukat na nebezpečnej měsíc, na žirafy

na sebe navzájem, tiše

kejvaj ocasama, bulimický nářeky černýho města noci

táhnou se bloky baráků až sem, kde - já - jakožto sdamozvaný král střechy

jednoho vyššího než širokého paneláku právě této noci

zapálil čajovou svíčku na počest - drátům které

vedou na jiný panelák, kde sedí

jiný král, DRÁTY KOLEM KRKU

jen tak visí, houe se -      Tvizní anténa jak ráhnoví lodě

nepozorným pozorovatelům přináši stavy podobné

mořským nemocím, kde ode dna

zvedají se bubliny vzduchu staré

tisíce let, a ten

kdo dýchá atmosféru starých dob

dnes nutně musí viset

na drátech

beznaděje