Když mám strach

Slunce e na chvíli

probralo z kocoviny

Ne to nebylo Slunce

ale nakřáplý zbytek Měsíce

co zmizel v borovicích

Ruce mi smrdí rybynou

a tak mi je dnes už nepolíbíš

Ležíme na posteli

která ještě nezvlhla potem

po našem milování

jsem ti blízko

ale pořád ne tak blízko

abych tě dokázal vyléčit ze smutku

Ještě je asi léto

koníci zpívají svou píseň

které si většinou člověk všimne

až v noci

Voním sluncem senem a potem

ruce mám ohlazené od práce

Hvězdy svítí jako tvé krásné

věčně rozesmáté oči

které zvlhly slzami

Už asi spíš

zrcadlem okna ti do pokoje svítí

lampa z ulice

Vím jak moc bys chtěla

celou noc držet maminčinu ruku

protože když mám občas strach

chtěl bych úplně stejně

svírat tu tvojí