NÁBĚH NA LÁSKU

Do písku si prstem píši,
někdo rozlil lásky číši
a já jsem se v ní smočila...

Na nebi někdo nakreslil duhu,
nechce jen tímto zahnat nudu,
do světla jejího jsem vkročila...

Tak zářím oděná v té rose cizí,
všechny mé plány do dálek mizí,
jsem celá jak tekutá...

Plynu s časem a nevím kam,
řítím se slepě do nikam,
nechte mě prosím vystoupit!

Křičím mocně, však bez hlesu
a tak ze svého poklesu,
sama sebou pohrdám...

Neměla jsem prostě chodit  po světě bosky!!