Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePotkal jsem sebevraha na mostě
Autor
Mohykan
Pozoroval jsem ho, neustále se přibližoval. Trochu mě překvapoval – kromě slipů byl totiž úplně nahatý. Doběhl pět metrů ode mne a zůstal stát uprostřed chodníčku pro pěší. Já jsem se na něj koukal, on se na mě koukal a pak vzkřikl:„Já jsem sebevrah!“
„Tě bůh,“ otevřel jsem pusu dokořán, „a kde jsi nechal oblečení?“
„To jsem daroval charitě,“ významně na mne mrkl, „já ho nechci zničit, až skočím.“
„Chytré,“ pousmál jsem se, „a co ty slipy?“
„Dobrá otázka, ale to by nešlo,“ dlouze mne pozoroval, jestli mi může důvěřovat, „já jsem je původně chtěl taky darovat, ale.....“
„Ale?“ začínalo mě to docela zajímat. On člověk nepotká každý den nahého exhibicionistu. Ještě nikdy jsem také nepotkal živého sebevraha. Ještě nikdy jsem se nebavil na mostě s člověkem ve slipech. Vždy měli alespoň trenýrky a nebo byli nazí. Těm s trenkami povětšinou smrděly zpocené ponožky. Ti nazí ponožky ani neměli.
„Ale já jsem nadprůměrně inteligentní,“ začervenal se, nikdy stejně nepochopím, proč jsou sebevrazi a masoví vrazi vždy nadprůměrně inteligentní – možná je to tím, že zemřou před důchodem, „oni by mě totiž neotiskli v novinách.“
„Já bych se jim ani nedivil,“ nechtěl jsem mu moc zkazit radost, ale co, vždyť až skončí, tak to stejně zapomene, „proč by tě měli otisknout v novinách?“
Podrbal se za uchem: „Asi protože jsem sebevrah.“
„Ale tebe nikdy neotisknou,“ řekl jsem rozhodně.
„Proč?“ v jeho hlase se zračilo velké zklamání, „vždyť otisknou každého sebevraha.“
„Ale ty jsi bezdomovec,“ pokrčil jsem rameny, „ti jsou všem ukradení.“
„Nejsem,“ vykřikl, až to uslyšeli všichni kolem, i když ho ještě předtím nevnímali, „já jsem manželem a otcem tří dětí.“
„No tak se koukni na sebe, tak vypadá otec několika dětí?“
Sklonil své zraky na své tělo. Bylo pěkně pěstěné a po chvíli mu to došlo. Neřekl ani slovo a odběhl. Chtěl jsem právě odejít domů, když opět přiběhl, divoce mával rukama a křičel: „Konspirace, konspirace, oni mi nechtějí vrátit oblečení, vždyť takhle nemohu skočit. Co by řekli lidi a manželka a děti?“