Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Potkal jsem sebevraha na mostě

30. 08. 2005
5
0
1336
Autor
Mohykan

po dlouhé odmlce mám zas něco nového - co kritika? neusnula mezitim na vavrinech?

 Stál jsem uprostřed mostu a pozoroval věčně hladové kachny, jak se upravují na vodě plné odpadků. Bývalo to čistší a já býval zase mladší. Zrovna připlula další rodinka, když vběhl na začátek mostu chlap.

Pozoroval jsem ho, neustále se přibližoval. Trochu mě překvapoval – kromě slipů byl totiž úplně nahatý. Doběhl pět metrů ode mne a zůstal stát uprostřed chodníčku pro pěší. Já jsem se na něj koukal, on se na mě koukal a pak vzkřikl:„Já jsem sebevrah!“

„Tě bůh,“ otevřel jsem pusu dokořán, „a kde jsi nechal oblečení?“

„To jsem daroval charitě,“ významně na mne mrkl, „já ho nechci zničit, až skočím.“

„Chytré,“ pousmál jsem se, „a co ty slipy?“

„Dobrá otázka, ale to by nešlo,“ dlouze mne pozoroval, jestli mi může důvěřovat, „já jsem je původně chtěl taky darovat, ale.....“

„Ale?“ začínalo mě to docela zajímat. On člověk nepotká každý den nahého exhibicionistu. Ještě nikdy jsem také nepotkal živého sebevraha. Ještě nikdy jsem se nebavil na mostě s člověkem ve slipech. Vždy měli alespoň trenýrky a nebo byli nazí. Těm s trenkami povětšinou smrděly zpocené ponožky. Ti nazí ponožky ani neměli.

„Ale já jsem nadprůměrně inteligentní,“ začervenal se, nikdy stejně nepochopím, proč jsou sebevrazi a masoví vrazi vždy nadprůměrně inteligentní – možná je to tím, že zemřou před důchodem, „oni by mě totiž neotiskli v novinách.“

„Já bych se jim ani nedivil,“ nechtěl jsem mu moc zkazit radost, ale co, vždyť až skončí, tak to stejně zapomene, „proč by tě měli otisknout v novinách?“

Podrbal se za uchem: „Asi protože jsem sebevrah.“

„Ale tebe nikdy neotisknou,“ řekl jsem rozhodně.

„Proč?“ v jeho hlase se zračilo velké zklamání, „vždyť otisknou každého sebevraha.“

„Ale ty jsi bezdomovec,“ pokrčil jsem rameny, „ti jsou všem ukradení.“

„Nejsem,“ vykřikl, až to uslyšeli všichni kolem, i když ho ještě předtím nevnímali, „já jsem manželem a otcem tří dětí.“

„No tak se koukni na sebe, tak vypadá otec několika dětí?“

Sklonil své zraky na své tělo. Bylo pěkně pěstěné a po chvíli mu to došlo. Neřekl ani slovo a odběhl. Chtěl jsem právě odejít domů, když opět přiběhl, divoce mával rukama a křičel: „Konspirace, konspirace, oni mi nechtějí vrátit oblečení, vždyť takhle nemohu skočit. Co by řekli lidi a manželka a děti?“


NePoe_ta
02. 08. 2006
Dát tip
Z povídání jsem tak trochu jelen; jdu si od.skočit - vesele ... :)

zelva
29. 01. 2006
Dát tip
super, ale eště lepší by bylo, kdyby byla taková i realita...tip

No.. Je to spíš momentka než povídka. Velice pěkně jsi zachytil danou situaci, ale na "povídku" je to málo, moc málo. U takovéhohle střípku se není třeba soustředit na postavy, na jejich psychologii, vývoj. Prostě jsi popsal scénu. Poutavě, ale ploše. Povídka by měla obsahovat víc. Přesvědč mě, a dodej svým postavám život, kterému uvěřím. Dej jim motivace, které budu moci přijmout. Dokud tak neučiníš, budeš psát fotografie, ne povídky...

Fotografie? Momentka? ...a proč ne?! Takové potěší nejčastěji... TIP

Barman
30. 08. 2005
Dát tip
Líbí, co dodat*

Mohykan
30. 08. 2005
Dát tip
zatim diky za kritiky - pokusim se je promitnout do dalsi tvorby......PS rad fotim.....PS2 je to jenom kratka povidka, spise trochu humorne ladena.....

Styxian
30. 08. 2005
Dát tip
zde vavrin, zde vavrin, slysite mě?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru