Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrada
30. 08. 2005
1
0
2459
Autor
Lilian
Bledé tělo
V kaluži krve
Děvče se rozmyslelo
Pro smrt se rozhodlo
Hrudník se zvedá
Tvářička bledá
Oči jsou zavřené
Rty lehce skřivené
V ruce svírá nožík malý
Smočený její krví
Dech její utichá
Tělíčko chladne
Kaluž se zvětšuje
Růžička vadne
Růžička rudá
Znamení lásky
Dal jí na schůzce
Výročí sázky
A teď tu pomalu
Dívenka umírá
Dušička odchází
Nožík už nesvírá
Mamarracho
26. 09. 2005
Ten kdo si to prožil, by se neměl smát tomu, kdo si to právě prožívá. A na koho to ještě čeká, tomu nezávidím, protože se říká, že s postupujícím věkem bývají rány pod povrchem hlubší a hloubější.
*
Nesměju se obsahu, aby bylo jasno...jenom ty růžičky, nožíky a dušičky mi přijdou poněkud infantilní a k pousmání.
Pokud se nožíčky nezaříznou hlouběji do zápěstí a dušičky nekončí za plotem na zimovišti havranů v bílých pláštích, jako pár zdejších písmáckých dušiček...
..nebo ještě hůř ve vykachlíkovaném suterénu nemocnice...
I infantilní bývá krásné, právě svojí zpátky znovu nedosažitelnou naivní, avšak čistou a upřímnou nevinností. To jen dospělácké pokrytectví rozechvívá bránici, aby zakrylo...
H5: Ještě chvíli analyzuj mou osobu - a hodím po tobě virtuální nožíček!
hm, asi je to smutný, ale nějak si nedovedu poručit...no prostě úsměv, no..