Neobyčejně obyčejná

 Úryvek z knižné vydané povídky  Neobyčejně obyčejná  

Těch zbytečností, které musím každý den shlédnout a vyslechnout. Jsou jak nechtěné návštěvy. Co věta, to host, a nelze se před nimi zavírat; Pojďte dál, nezouvejte se a chovejte se jako doma! Jsou všechny z jedné rodiny. Mají jedno jméno. Informace.

Nesnažím se posbírat jich co nejvíc, abych mohla ohromovat. Nepotřebuji je. Nemám je ráda. Možná se i bojím, že při jejich náporu těžko porodím vlastní myšlenku, o kterou bych se pak mohla s někým podělit. K čemu vlastní myšlenky, vždyť cokoli mě napadne, už tu určitě kdysi bylo, někdo to promyslel, řekl a napsal místo mne a lépe než já. I kdyby mě pustili ke slovu, lezlo by to ze mne jak z chlupaté deky.

Jen za vzácných tichých nocí, které se ubránily všemu tomu vysílání, překřikování a ostatnímu hluku, mohu být sama sebou a myslet nejen na to, co je, ale i na to, co bylo a bude. To mi dovolí na chvíli zapomenout, že jsem jen součást velikého stroje, jen věc. Mohu dokonce doufat, že budu někoho zajímat.

Jenže každý se zajímá jen sám o sebe. Mně se pak svěřuje se svými starostmi, stežuje si na své přátele a nepřátele, pochlubí se kouskem svého krásného snu nebo křičí ze sna hrůzou. O můj sen se nestará nikdo. Každý má dost svého. Skoro každý.

Tenhle se mi líbil od prvního pohledu - vlastně spíš od prvního doteku, protože když přišel, nerozsvítil a venku už byla skoro tma. Nejdřív si zul boty, ale ne tak, jako to dělají opilci, kteří je nejprve zkouší sundat patou o špičku, a když se to nepodaří, musí si sednout a někdy dokonce lehnout, aby mohli rozvázat tkaničky. Stoje za dveřmi se hbitě sehnul a oběma rukama zároveň rozvázal šněrovadla. Takovým prstům bych se ráda poddala.

Snad to na mně poznal, protože ke mně došel a zlehka mě pohladil. Láska na první dotek.

Pak se jal svlékat, jako bych tu ani nebyla. Jako by mnou pohrdal. Jako bych mu vůbec nestála za pozornost. Taky bych chtěla umět chodit před někým jiným nahá takhle sebejistě, ale nedokážu to.

Začal ponožkami, hned pak rozepnul kalhoty a jediným pohybem se ocitl od pasu dolů nahý. Že by se ke mně tolik těšil? Přetáhl košili přes hlavu a přistoupil k oknu. Ležela jsem připravená na svojí půlce postele a když mě ovanul čerstvý vzduch zvenčí, zaplanula jsem ještě silněji po jeho teplém těle. Budu mu umět nabídnout to, po čem touží?

Více viz Dívej se opatrně