Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíš?
17. 01. 2001
6
0
1664
Autor
Sargis
Voníš, bárka na otevřeném moři,
čas, odměřován polibky,
ten dotyk, slunce v náručí.
Kam s hrnkem ranních slz
odcházíš?
Daleko?
Blízko?
Čas mi utíká,
pro hvězdy, ticho před víčky,
chci jej zastavit.
Záleží jenom na nás,
víš?
Jenom cesta sadem něhy nekončí,
jenom s oblakem sny letí,
jenom v nás náleží,
co jinde slepo, klenoucí se duze,
víš?
Stopy v písku stáčí se v kruh,
možná je první příliv smyje,
vlastně,
co na těch vlnách hladových záleží,
když kaměj ruky v ruce
v prsten jsme si usadili.
Věčnost je prach,
jenž rozfoukán je větrem,
chvilka je tón,
který nese se napříč všehomírem,
to, co v očích ti čtu je krásné,
poklad, který neseme spolu,
víš?
Milovat,
je nápoj věčného života,
to už oba víme...
ach vy obrazníci, nemůže se mi to nelíbit, ikdyby snad jo, protože ste to prostě vydra
:-))
Rozplynula som sa v prívale krásnej nežnosti, pravdy a lásky. Úžasné, ďakujem. :o)
jojo...moc pekne. Nejvic se mi libi "Kam s hrkem rannich slz odchazis?" - mnam :o))
Obcas jsem to nepochopila, ale celkovy dojem mi to nepokazilo...takze tip :))
Ať slouží :) moc hezké. Jen malá poznámečka. Pokud je slovem kaměj míněn takový ten kámen co se dává do prstenů ;) tak je to kamej. Bez háčku. *