Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěco o naději...
Výběr: Print
02. 09. 2005
8
0
2758
Autor
Vesly
Připadá mi jako by moje tělo bylo pootevřenými dveřmi -- -- vevnitř spousta nevyužitého místa a sem tam stopa v nánosech předešlých dnů...
to když ptáci vzlétnou v prvních paprscích,
jejich stíny naplňují mou mysl,
překrývají se -- tmavnou
ruce svírají zbytky světla
a na prahu noc sype popel
objímá mě teplo, ale pomalu mizí
-- vpíjí se do černa
čekám na půlnoc
na ticho až uslyším jen svůj dech
šeptal něco o cestě...
kráčím lesem s plamínkem v dlaních
-- hledám hnízda
v kapsách prosby
Sigourney: Já myslím, že nejlepší světová díla jsou právě o tom, co se děje v autorovi, co ho trhá na kusy...
Augustin_Šípek, lenty2 a Selia: Díky za návštěvu :)
Waawe: Moc jsi mě potěšil bráško...o)
strašně depresivní, tíživé - podobným, byť nakrásně prožitým, volnoveršovým průjmům ale osobně nevěřím. Co je to za drama, co se to řeší?
Hrbol, eleona, Zuzulinka, Sarrah: Díky :)
Sirgourney: Víš řeším sebe, takže tě chápu, že nevěříš...
Díky za názor :)
jako redaktor bys to měl/a mít v sobě více méně vyřešené a řešit něco jiného :-)