Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Povídka, kterou jsem taky nemohl

02. 09. 2005
10
0
2361
Autor
Fehu

nesnažím se nikoho ani nic napodobit, nesnažím se o něco novýho ani o to bejt jinej, nevim jestli bohužel, ale mě se to líbí, je to hodně stará povídka a tak me zajímá co na to řeknete...

     K obědu jsem dostal svoje oči, já jsem sice nevěděl, že to jsou oči a ještě k tomu moje, protože jsem žádný neměl, kterýma bych se podíval co jsem k obědu dostal. Měl jsem hlad, a tak se do jídla pustil hned, jakmile zacinkala lžíce, ponořená v polévce, prudkým položením na stůl. Bylo zvláštní jíst svoje oči, i když jak jsem před chvílí povídal, neměl jsem ponětí o pokrmu právě požívaném. Ale zvláštní to bylo, jako bych viděl sám sebe, jak jím sám sebe, v malinkaté místnosti s oranžovými zdmi a velikým akváriem uprostřed a malinkatými rybkami plovoucíma bez očí.

     Ale toho jídla bylo málo a já měl veliký hlad. Taky kdo by se najedl dvou očí, že? Nemusím snad opakovat, že byly ještě ke všemu mé vlastní, což jsem, říkám to naposled, sám nevěděl. Ale ono není těžké nasytit slepého a tak jsem si velice pochutnal na svých uších, bradě, nosu a jako zákusek jsem dostal.., nebudu to ani říkat.

     Hlavní bylo, že jsem již neměl hlad a tak jsem vstal od stolu, uklonil se, aniž bych věděl jestli se klaním na správnou stranu a jestli děkuju tomu správnému. Neměl jsem uši ( asi víte proč) a tak jsem nedostal odpověď, teda možná ano, ale já jí neslyšel, avšak bylo mi to jedno. Problém nastal, když jsem se chtěl vysmrkat, nevědomky a s pocitem nosu na svém místě, šmátral jsem oslepen v prázdnu a hledal kapesník. Nakonec jsem našel jen nějaký ubrousek, což jsem poznal po hmatu a pokusil se vysmrkat a to byl problém. Nebudu ani popisovat jak těžce se smrká bez nosu a hlavně jak těžko se člověk smiřuje s tím, když zjistí, že nemá nos, i když ho tam mezi očima stále cítí.

     Ale to nebylo nic proti tomu co jsem zjistil, když se mě zachtělo jít na záchod. Myslím, že jsem spadl na zem a byl trošku mimo, tedy pokud jsem na zem vůbec dopadl? To byly, ale jen mé pocity a já nevěděl čemu mám již věřit. Naštvaný na ruce, jelikož díky nim jsem se dozvěděl tu nešťastnou novinu, ale bylo mi jich zároveň líto, protože, kdybych měl oči, vyčítal bych to jim.

     Jenže potom, jako by toho bylo málo, stal se zázrak a já uviděl bradu, o které jsem ani nevěděl, že ji nemám, nos, uši a tamto, jak jsou v břichu a plavou v polívce. Netrvalo dlouho a uvědomil jsem si všechno. Byl jsem naštvaný, vyděšený a hlavně hladový, protože když jsem si uvědomil, že jsem snědl, to co jsem snědl, vůbec jsem se toho nenajedl, protože to prostě nešlo.

     Rozčíleně jsem se nějak dopravil k jídelnímu stolu a žádal další stravu. Chtěl jsem dostat další jídlo, měl jsem na to právo, protože sníst sám sebe jsem mohl klidně sám a zadarmo. Byl jsem však podveden a to hned na začátku, když jsem dostal jako první chod oči, teď si se mnou mohli dělat co chtěli a taky dělali. Věděl jsem, že nevím co jím a že by to mohlo být něco, co by se mi nemuselo líbit, ale hlad je nejlepší kuchař, jak se tak říká.

     Další problém, ale naštěstí poslední, nastal, když mě zbyla už jen jedna ruka a pusa. Já měl stále hlad, ale nemohl jsem si sníst ruku, protože bych potom neměl čím držet vidličku a nemohl jsem sníst pusu, protože bych jí potom neměl čím jíst. Byl jsem v koncích a ještě k tomu stále hladový, nevím proč, ale čím více jsem toho jedl, tím více hladový jsem si připadal, snědl jsem už úplně všechno, ale nic mě dostatečně nenasytilo.

     Nemohl jsem se rozhlídnout a nemohl jsem poslouchat hudbu, nemohl jsem k ničemu čichat a nemohl jsem běhat, nemohl jsem už ani jíst i když jsem měl hlad, hlad po všem co jsem nemohl a tak jsem s plným břichem umřel hlady.


kassiope
27. 10. 2005
Dát tip
Musím souhlasit s Emptym....líbí se mi příběh, zajímavý nápad, ale chtělo by si to trochu pohrát se slovama....i tak ho ale dostaneš...t*

Matylda
20. 09. 2005
Dát tip
Dobrá myšlenka, krásně syrové (vlastně jedl se syrový? nebo byly oči správně dovařené) :-) *

Fehu
20. 09. 2005
Dát tip
já nevim... asi mu ale chutnaly...:)

Vitex
09. 09. 2005
Dát tip
Hmm... paráda. Na Písmáku ne moc často viděná jednota stylu. Trochu jako moje Voskovky (no, spíš na začátku), hodně jako nějaký Kafka a asi nejvíc Fehu - takže originální. Ale především : pointa myslící trochu víš. Jsem rád, že čas od času najdu někoho jako jsi ty - už mě skoro přestalo bavit číst

Alojs
07. 09. 2005
Dát tip
máš můj první tip. Tohle je dobře šílený. Tip dávám za nápad. Zpracování je místy dost odfláknutý.

Kovi
05. 09. 2005
Dát tip
:-)

pekylau
04. 09. 2005
Dát tip
Až na první větu bych jen zopakoval Wonu [samozřejmě i s tipem] . Fakt skvělý.

Fehu
04. 09. 2005
Dát tip
diky moc..az se me tomu neche verit, ze jsem tak oblibenej:)

Náhodou Myslim že to nejni jenom o hladu fyzickém, ale o rozežranosti vůbec A je to skvělý. Styl místy trochu pokulhává, hlavně se mi nelíbilo to neustálé opakování faktů, hlavně na začátku Jinak dobrý :o) ***

Empty
03. 09. 2005
Dát tip
Toopakování faktů byla právěže prdel:-)

wona
03. 09. 2005
Dát tip
No, tak to je, řečeno slovy puberťáka, drsný. Je to fakt úžasný. Tip jak blázen. Úžasnej nápad, skvěle zpracovanej, výborný myšlenky a nádherná pointa. Super

Tak jsem se přistihla, že už jsem netrpělivě vyhlížela další povídku. A dočkala jsem se. :-) Dávám tip a těším se na další.

Empty
02. 09. 2005
Dát tip
Skvělej nápad a pointa, ale na stylu a zpracování by to chtěla ještě trošku zamakat. ale jinak super. Rozešlu pár avi a deš do oblíbenejch, sem na tebe moc zvědavej:-)*

Empty
02. 09. 2005
Dát tip
avi

Kytiii
02. 09. 2005
Dát tip
je to opravdu zajímavý nápad, ale tohle není můj šálek čaje... omlouvám se, ale tyhle povídky se mi nelíbí...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru