Druhá šance

            Jeli zrovna domů od taťkovýho bráchy, když se stala ta divná věc. Poslouchali kazetu, právě hrála písnička True Colors od Phila Collinse, tu přece znáte, a povídali si, jakou má špatnou výslovnost. Místo „s“ zpívá „f“ a tak podobně. Řidič se otočil dozadu, na své dcery. Ztratil na chvíli pozornost a zničehonic byl před nimi sloup. Byli na rovince, nevyjeli ze zatáčky a kola zůstala rovně, ale přesto narazili do sloupu-uprostřed cesty. No, narazili vlastně taky není správný výraz. On tam ten sloup jen tak stál a oni jím projeli. Auto nenabouralo, projelo skrz ten sloup. A všichni co v tom autě seděli byli v šoku, jak se to mohlo stát, ale byli bez jediného škrábnutí. Nic se jim nestalo. Když se otočili dozadu, viděli, že sloup není uprostřed cesty, jak si mysleli, ale za krajnicí. Kdyby se dívali o něco pozorněji, zjistili by také, že do něj nabouralo jiné červené auto. Avšak toho si nevšimli.

            Zbytek cesty už probíhal naprosto normálně. Provoz byl minimální, přestože bylo odpoledne. Potkali jen čtyři auta, jeden povoz s koňmi a dva cyklisty na výletě. To se však změnilo, když dojeli domů. Nikdo nebyl venku, na lavičce před domem neseděly paní Halámková a Růžičková, jako obyčejně. A hlavně, když došli domů, bylo odemčeno. Dveře byly jen zabouchnuté. Báli se, že se k nim někdo během těch dvou dnů, co byli pryč, vloupal. Ale vevnitř bylo uklizeno a krásně to tam vonělo. Prošli všemi pokoji. Největší překvapení ne ně čekalo v obývacím pokoji. Byla tam jejich babička.

            To bylo radosti a objímání, vždyť se tak dlouhou dobu neviděli. Už skoro sedm let. A jak se babička divila, jak jí její „Terezky“,jak jim vždy láskyplně říkala, vyrostly. Ani vynadívat se nemohla. Byla to ta menší, která se zeptala:„Babičko, já Tě tak ráda vidím. Ale nečekáš tu doufám moc dlouho, že ne? Odkdy tu jsi?“

A babička s úsměvem na tváři odpovídala:„Kdepak. Čekala bych mnohem déle. Dostala jsem druhou šanci se sem vrátit, a jsem moc ráda, že jste ji dostali i vy.“

„Ale, jakou druhou šanci, odkdy tu jsi?“

„No přece od té doby, co jsem zamřela, ty moje malá Terezko.“