Bůh Ra a nekonečná kletba

Pozemský člověk, který sám touží po osvícení nebo chce hromadit nesmírné vědomosti, žije zdánlivě v naprosto nedokonalém vnitřním světě. Pokud však navíc získá k překonání sebe sama jistotu zářících věrných souputníků, jejichž spiritualita tu jeho dalece překračuje, stává se jeho vnitřní svět daleko zajímavějším a bohatším - a také odpovídá více skutečnosti. Pokud pak přidáme k naší víře v růst lidstva k mistrovství - pod vlivem věčných zákonů -ještě víru v říši andělů, obohatili jsme své vnímání duchovní nádhery o jakousi živou dimenzi. Flower A. Newhouse Ale co když je anděl zotročený a v jeho dimenzi jej nechtějí?

I.

,,Dobrý den, právě je dvanáct hodin třicet minut a z Vašeho oblíbeného rádia Komplex se Vám hlásí Radovana Procházková, abych Vás informovala o nejnovějších zprávách z domova. Je mi líto, že dnes musím začít opět v tak smutném duchu, ale dnes ráno bylo v domě na ulici Bačovského v Brně nalezeno pět mrtvých lidí různého věku a pohlaví. Jejich těla ležela podél sebe v kruhu uprostřed něhož byla nalezena dosud neprobádaná mystická kniha. Nutno podotknout, že tato těla nebyla nikterak poškozena a komisařství zcela jistě vyvrátilo, že by se jednalo o vraždu, nýbrž vše nasvědčuje tomu, že tito lidé spáchali hromadnou sebevraždu, o jejíž motivech a způsobu provedení Vás budeme později informovat. Jistě víte, že se nejedná o jediný případ neobjasnitelného úmrtí v posledních pěti týdnech, neboť k podobným excesům došlo v řadě již čtrnáctkrát. Mezi oběťmi byli i malé děti, což na danou situaci vrhá ještě hrůznější stín. Státní orgány josu zoufalé, ale počet mrtvých stále narůstá. Jedná se snad o nějaký druh psychického virusu? Nebo na zem vstoupilo peklo? Ano, právě takové otázky si pokládá většina z Vás kolem kterých obchází stejný strach a úzkost jako kolem mne. Nezbývá nic než jen vyčkávat a modlit se k Bohu. To je pro dnešek vše a brzy naslyšenou."

 Uf, pomyslela jsem si, jakmile dozněla má poslední slova, mám to konečně za sebou. Z celé té věci mi bylo na blití, jelikož jsem člověk a ten jak je všeobecně známo, potřebuje ke všem věcem nějaké racionální vysvětlení, které nepřicházelo, chtěla jsem hodit všechno za hlavu, zavřít oči a povídat si sama se sebou, protože jen mé otázky mi přišly zajímavé, ano i já jsem egoista. V klidu jsem si sedla v mé zatuchlé kanceláři ke stolu a znechuceně zamíchala lžičkou v šálku kávy, která vůní spíše připomínala psí exkrement než-li nápoj, který ve mně měl probudit zapíranou energii. Necítila jsem nohy, byly jako dvě panenky s kterými si nikdo nechce hrát, a proto jsou stále víc a víc dřevěné, byť jsou z porcelánu.

 ,,Zdar Ráďo, bylo to skvělý," ozvalo se z pusy největšího idiota od nás z práce, který se mi svou vlezlostí natolik zhnusil, až jsem tím byla naprosto okouzlena. Dělá tu dva roky, takže je prakticky nováček a cestu k úspěchu si zřizuje pomocí patolízalství, no je to chudák, uznejte.

 ,,No,nazdar. Mně to teda moc skvělý nepřišlo a hlavně se mi o tom vůbec nechce mluvit, jestli mi rozumíš. Su utahaná a chystám se domů, nezlob se."

,,Jasný, jasný, to chápu. Nechceš zajít zítra třeba na oběd?"

,,Promiň, ale už něco mám," odsekla jsem jedovatě.

,,Jasný, jasný, a co večeře?"

 Načež jsem se jednoduše zvedla a odkráčela pryč, aniž bych ze svých úst vychrlila spoustu dalších primitivních vět, které by v sobě nesly náboj trpké hořkosti.

 Cestou domů jsem neustále myslela na ta úmrtí, hryzalo mě to. Nevím proč, ale omráčil mne pocit, že se vším tím mám určitou spojitost, ale můj paranormální článek v hlavě zvaný mozek se mnou často takto manipuloval, abych si vždy přišla něčím zajímavá. O čem může být ale ta kniha? Ale nee, už nad tím zase přemýšlím, nicméně to bych nebyla já, musím naslouchat onomu zmíněnému přítelíčku v mé hlavě a půjdu na komisařství, kde vynaložím svou veškerou snahu a iniciativu do vyzvídání, v němž tak brilantně vynikám. 

 

II.

 Tamní policisté mne přivítali poněkud chladně, vlastně si mě vůbec nevšímali, ono koneckonců novináři a policisté se nemají moc v lásce. Vyšetřování vedl inspektor Konečný, zprvu se se mnou odmítal bavit, ale jasmínový parfém v mém dekoltu udělal své a když už byl dědula načatej, noha přes nohu s decentním rozparkem ho absolutně udolala. Dozvěděla jsem se, ža ona kniha byla nalezena na každém místě těchto tragédií a vždy to byl originál. Jakoby jí přes noc narostly křídla a ona se vydala na dlouhý let jen proto, aby někomu spadla do dlaní a ukončila jeho život, jenže ona byla stále na svém místě na policejní stanici. V celé této věci jakoby se vznášel temný prach, který veškeré osvícené záhady svým závojem zahaloval, neboť každý kdo si knihu přečetl propadl šílenství a ukončil svůj život. Inspektor Konečný byl již sedmým, kterému byl přidělen tento případ, nikdo z jeho předcházejících kolegů obsah a sílu slov nezvládl. Tedy nikdo z živých ani zhola netuší co se za tím vším skrývá a mně, mně se právě rozbušilo srdce.

 ,,Víte, já mám strach, vím, mám to na starost, ale bojím se. Pochopte mě, mám ženu a tři děti, nevím s čím se tady potýkáme, ale jedno je více než jasné, ta kniha je zlo a nikdo z nás nemá ani sebemenší potuchy kolik toho zla chce ještě vypustit na náš svět."

 ,,Chápu Vás inspektore, ale něco se přece musí udělat, zemřelo už čtrnáct lidí a bůhví kolik jich ještě zemře. Dejte mi tu zatracenou knížku, já se na ni podívám a ať se stane cokoliv dočtu ji až do samého konce."

 ,,Dobře tedy, ale varoval jsem Vás, přijďte si pro ni zítra dopoledne ke mně domů, ale ještě si to nejprve dobře rozmyslete, až jí budete číst, není cesty zpět.."

 

III.

 Noční chlad otřásl mým již dost rozklepaným tělem, jakmile jsem opustila komisařství. Nasadila jsem si kapuci a pevně utáhla šál. V kapse jsem nahmatala balíček cigaret, a rychle si jednu strčila do pusy. Snad mě to trochu uklidní. Doma na mě už čekal můj přítel Radim. Ano, miluji ho pokud to znamená, že mi nevadí po něm umývat nádobí a prát špinavý ponožky. Tato myšlenka ve mně vyvolala slabý závan smíchu, opravdu jej miluji, ale dnes.. Dnes je ještě dobře. Hlavně ať není brzy zítra.. Mátožná jsem se naložila do vany a levandulovým olejíčkem jsem si masírovala nohy. Přesně to jsem potřebovala, utéct od všech těch myšlenek do pavilonu tuleňů a lišek. Ještě jsem sáhla do šuplíku pro sto let starého jointa a šluk po šluku jsem se vzdalovala od všech starostí dál až do zahrady, v které na mě čekala máma s cukrovou vatou.

 

IV.

 Po dávce vydatného sexu jsem usla jako zabitá, ráno mě probudil zelený paprsek horečnatého slunce. Vlastně všechno bylo zelené i mé oči, cítila jsem je víc jak kdy jindy.

 Inspektor mi neotvíral a na komisařství o něm taky nikdo nevěděl. Večer mi telefonovali od policie, že byl nalezen mrtvý ve svém bytě, otrávil se plynem. Tak přeci našel odvahu, obětoval se i za cenu, že už nikdy nespatří svou rodinu.. Zanechal dopis, ve kterém zdůraznil, aby se kniha v případě jeho smrti dostala jen do mých rukou, a věřte nebo ne, tak se i stalo. Konečně to bylo tu.

 Seděla jsem v parku, nedýchala, bez tušení kolik může být hodin, bez zájmu o okolí a o sebe taky. Dlouho jsem se přemlouvala, věřte mi, ale touha je vždy silnější než pud sebezáchovy, alespoň u mne. Konečně jsem nalistovala první stránku, její písmena jakoby mne zevnitř spalovaly, ale já jsem četla netrpělivě dál. Do knihy byl vepsán poutavý příběh ze starověkých dob, kdy Egyptu vládl Amon, jediný mezi všemi, Bůh Slunce - Bůh Ra. V těchto časech se Egypťanům nevedlo dobře, v zemi nastaly kruté hladomory, lidé byli sužováni nemocemi a svého všemocného vládce proklínali, protože jim nebyl ochotný pomoci, jim - jeho dětem. Až v jeden čas spojilo síly sedm odvážných a proti Amonovi se vzepřeli. Zorganizovali vzpouru, která měla potlačit jeho moc, však zapomněli, že s nesmrtelným nemohou se rovnat a proto na ně Bůh Ra uvrhl kletbu. Zotročil jejich duše a nechal je na věky putovat časoprostorem, z kterého přicházeli opět na svět se všemi svými starými hříchy bez šance na záchranu. Existoval jen jeden způsob jak zachránit své zbídačené duchovno. Spojit se znovu v jeden celek a Bohu Ra projevit pokoru. To bylo ovšem nemožné, neboť nikdo z nich si na minulost nevzpomínal až na jednoho, toho sedmého, který sepsal tuto knihu a jemuž byla na srdce kladena taková tíha, jaká se ni slovy nedá popsat. Staletí však plynula, a jak se opotřebuje jednou vůz, tak se i z paměti statečného buřiče vytrácely vzpomínky, až na knihu i příčinu proč jím byla napsána zcela zapomněl. Nyní bloudí mezi všemi, ztracen v zatracení.

 Druhý den jsem musela do práce, dělat nějaký exkluzivní rozhovor se začínajícím úspěšným zpěvákem. Pak ale honem tradá domů za Radimem. Jdeme dnes na večeři, určitě to bude příjemně strávený večer, těším se.

 

V.

 Ale omyl.. To co mě čekalo za překvapení doma, se Vám s hrůzou bojím vyprávět. Na schodech u mého domu ležel Radim zahalen v krvavou clonu, pád z okna mu zlomil vaz. Vypadal tak klidně, jakoby jen spal. Můj obraz se mu zrcadlil  v modři očí, které už nesvítily životem, ale smrt je nyní obklopovala. Omámena šokem, nevydala jsem ze sebe ani hlásku, ani slza jediná nevydrala se z mých očí na povrch, pohltila mne nenávist a já měla v tu chvíli chuť se vším skoncovat. Vyběhla jsem schody do bytu, na stole ležel otevřený zabiják - kniha Boha Ra. V záchvěvu šílentsví jsem uchopila do pravé ruky nůž a vrazila si jej hluboko do srdce. Bolest mnou projela jako rychlý propad do temnot a já už nedýchala ani se nezlobila, jen jsem slastně vychutnávala poslední vůně života, jenž se ode mne s každým nadechnutím vzdaloval.

,,Kdo jsi?"

,,Ty nevíš kdo já jsem?"

,,Nevím, neptala bych se jinak."

,,Jsem Ra, Tvůj Bůh, Tvůj Pán a Spasitel."

,,Proč jsem nyní tady? A kde to vlastně jsem?"

,,Jsi v meziprostoru, neboj za chvíli vše pochopíš."

,,Já ale nic nechci chápat, jen mi odpověz proč ne já? Proč jsem nezemřela, když jsem si tu knihu přečetla? Proč jsem to musela udělat jen ze zoufalství nad separací, ze zoufalství nad ztrátou milovaného, proč mne nezabila jako všechny před tím?"

,,Zkus chvíli přemýšlet Nihuell.."

,,Já..já....nevím co se děje..."

,, Provinila ses vůči mne a musíš nést následky. Tvá vina je neodpustitelná, ale jelikož jsem milosrdný neustále Ti dávám nové a nové šance. Musíš se vrátit a napravit chyby, které jsi způsobila. Jinak budeš umírat v nekonečném koloběhu. Jdi a buď přítomna, v podvědomí tušíš co musíš udělat, znič tu knihu, neboť nenávist a zlo, které jsi do ní zasela ničí lidské duše a Ty, Ty nejsi člověk, ale zotročený a padlý anděl, který musí odejít z povrchu zemského, ale ještě nenastal čas, ještě ne.

,,Já se nechci vrátit! Prosím, neposílej mě zpátky! To utrpení už déle nesnesu!"

,,Narodíš se a začneš ihned jednat, neboť už zítra může být pozdě, ale to víš přece sama nejlépe. Tak co si vybereš? Na tom vlastně vůbec nezáleží, protože Ty nemáš na výběr."

 

 

 

---