Jeden den a dvě noci

JEDEN DEN A DVĚ NOCI

 

poprvé jsme spolu strávili noc.

ani jeden z nás se pořádně nevyspal.

byla to noc

    stvořená pro milování.

její rodiče odjeli

    a zůstal jen brácha, Venca.

Dívali jsme se na film

ale nic jsem z toho neměl,

protože to dal tak potichu,

že jsem rozuměl jen každý třetí slovo.

 

„aby sis šetřil sluch,“povídal.

stejně byl ten film kravina.

pak jsme šli nahoru

    vyčurat, vyčistit zuby a spát.

když Venca zhasnul, do jejího pokoje

svítila lampa z ulice.

v břiše jí bušilo srdce.

 

nemilovali jsme se jen

ty tři hodiny, ale i potom ve spánku.

 

ráno v šest sedmnáct Venca otevřel dveře

a oznámil budíček.

původně jsme chtěli vstávat

o půl hodiny pozdějc.

 

nikdo se nesměl dozvědět,

že jsem u ní spal.

Vencovi jsem nejdřív nakecal,

že jsem tam usnul.

jasně že tomu nevěřil.

pak jsem ho začal prosit,

prej když mu něco dám tak to neřekne.

prej budu vědět co.

 

večer jsem tam šel zase, dávali „Banány“

s Woody Allanem.

asi to byla sranda,

ale já vnímal jenom vůni její kůže

smích a dotyky.

Venca seděl kousek od nás.

po celou dobu filmu jsem krásně usínal.

když už jsem nevěděl, co je sen

a co je skutečnost,

a plaval jsem někde mezi tím,

jednou tady jednou tam,

Venca vstal, přešel obývák

a rozsvítil světlo.

„abys nám tady zase neusnul“...

 

zvedl jsem se,

řekl že zítra zase přijdu

a odešel.

ležela na gauči a byla krásná.

byl jsem smutnej

moc a moc a moc a moc.

akorát že to na mě nikdo nepoznal.

---