Chtěl bych být bohatým

Chtěl bych být bohatým. Bydlet na zámku s postelí s nebesy. Ráno potlachám se služebníkem Janem, který má růže ustlané na obrovské mramorové labuti v obýváku. Po snídaní by odešel umýt nádobí a až do oběda bych ho neviděl. Před zámkem by se krčil vodopád, vodopád s něžnými trylkami ledoborců. Jen tak bych se tetelil v tom hnízdě, a pak si šel zahrát tenis na verandu. Ještě než bych se začal potit, přijeli by pro mě kočárem, taženým ústřicemi. Po návratu z té cesty, bych se obveselil dožínkovou liknavostí. Jen tak bych usrkával z nádoby a přes sklenku se dojímal nad všemožnými tvary protinožců. Nikdo by na mě nečekal. Všichni by jen tancovali, ač ještě nepřišel oběd. Spanilá nevěsta by se trochu opila a na dveřích se usídlují sovy. Pak bych zatáhnul žaluzie ve směru hodinových ručiček. Nebylo by to moc dobré nechat kováře ve stodole plné slámy, ale co, ať mají také trochu pohodlí. Už bych asi měl hlad, ale počasí by mi nedovolilo se zastat svých starostí. Tak bych dnes neobědval no. Pak by nejspíše přišly našeptávačky. Mramor ze sloupu by se s jejich příchodem trochu odlupoval, ale ani velbloudům ve stáji by to nebralo chuť do mrouskání. Parapet se mi zdál ten den trochu křivý, tak jsem ho jednoduše přistřihl vedví. Pak bych se věnoval počasí. Střelky ukazují na nevěstinec, ale mně se zdá, že se tento týden posedmé porouchají. Už je to déle než by se skříně svěřily a zdá se mi že něco tají. Tak dobře ulehneme. Probudím se večer v bezradnosti opojením. Zameškal jsem celou sinusoidu uzdravení! Teď to teprve začíná být robustní. Večeře se smývá do pocitů těch kostkovaných přehozů co mám po setmění. Tma mi nevadí, obzvláště když se zrovna včera ptal soused kuchařky na průčelí střechy. Zase se ty ohavné průstřely dotkly potrubí! Tak dobrá, budeme nacvičovat kouzla odborníků. No tak si ustelu do peřin, těsně se setměním. Ale teď už přestává všechna humorná abstinence. Budu pít k usnutí vřídlovku.

Jsem bohatý. A nic mě nerozhodí .