Výlet

Výlet Když se řekne Thajsko, každého hned jistě napadnou lehké děvy, horké slunce, písečné pláže, azurové moře a palmy. Thajsko má však také velmi krásné vnitrozemí s několika nádhernými národními parky, jak jsme se sami přesvědčili. Mezi jednotlivými parky se dá cestovat všelijak. Nejpohodlnější způsob je autobusem či vlakem. Dále pak autostopem. My, tj. pět lidí, jmenovitě Thomas, Teacher, Beny, Johny a Kocour, jsme se rozhodli, že autostop je málo dobrodružný a tak jsme se vydali z městečka Tatoon do Chang Mai podél řeky pěšky, s tím, že si později postavíme bambusový vor. Ani nevím kde jsme sehnali jakousi náhražku mapy a vyrazili vstříc novým zážitkům. Zdálo se, že to byl bezvadnej nápad. Sice bylo trochu teplo (asi pětatřicet ve stínu), ale to spravovaly docela častý hospůdky po cestě. Po cestě jsme viděli spoustu věcí, co ze silnice nespatříte a potkali pár zajímavých lidí. Takto příjemně uplynul první den našeho putování. Druhý den jsme začali jako obvykle snídaní a jointem. Když jsme o dvě hodiny později kráčeli furt stejným lesem, aniž bychom potkali známky civilizace, začalo nám to být divné. Naštěstí se hned za zatáčkou objevila vesnice. První malé varování přišlo v podobě toho, že místní nám na mapě nedokázali ukázat, kde se právě nacházíme. Přešli jsme to bohorovým klidem a po chvíli jsme byli opět na cestě. Další nějaká hodinka strávená na cestě lesem bambusů bez potkání civilizace, když z neprůchozího křoví vyšla partička lidí nějakého místního (bohužel si již nepamatuji zda Lahu nebo Aku) kmene. Hned jsme se domluvili, půjdeme s nima do vesnice a oni nám prodají nějakou trávu a daj pokouřit trochu opia. Tak se také stalo, že jsme na sračky zhulení a zopiovaní opouštěli vesnici, které byla na několik příštích hodin poslední. Bez jídla a vody jsme se potáceli zbytek dne thajskou džunglí, aniž bychom potkali živáčka. Ušli jsme dalších asi třicet kilometrů. Začal jsem pomalu chápat pocity amerických vojáků ve Vietnamu. Už jsme se skoro smiřovali s noclehem bez vody a pomaličku jsme přecházeli na úsporný režim. (Vzhledem k tomu, že jsme nic neměli, tak to nebyl velký problém.) Začali jsme hledat místo na spaní a jak tak hledáme, najednou stojíme uprostřed dětského tábora. Ještě, že se ty děti roděj. Jestli si však někdo myslí, že je to pěknej "hepáč", tak je na omylu. Tuto výstrahu, že nemůžeme v této zemi vyrážet na výlety stejným způsobem jak v české kotlině, jsme dokonale ignorovali a o dva dny později jsme nasedli na vlastoručně vyrobený vor. Při stavbě onoho voru se nám, jen tak mimochodem, podařilo zničit zapůjčenou mačetu a vyplouvali jsme opět bez jídla i vody. Po třech dnech nás tentokrát zachránili mniši z budhistického kláštera.

---