Povídka, která mi nestojí za to

     "Nudíš se?", zeptal jsem se jí, co tam stála v rohu úplně sama otočená zády ke mě. I já jsem se nudil, jinak bych jí neoslovil a ani bych se o to nepokusil. Ale ona neodpověděla, neotočila se, vlastně nedala sebemenší náznak jakéhokoli života, jen tam tak stála. Měla zapletené vlasy křiklavě oranžovou stužkou, která jí splývavě vysela s ostatními vlasy  přes rameno. I přesto, že se se mnou nebavila a i když nedělala vůbec nic, byla pro mne něco víc než všichni ti ostatní.

     V mých očích byla překrásná, sic jsem nevěděl jak doopravdy vypadá, říkal jsem si, že přeci nikdo s takovouhle stužkou nemůže být škaredý a nehezký, tedy alespoň ne v mých očích! Zaposlouchal jsem se do zvuku místnosti, který vydávala, jako bych čekal na radu a přemýšlel, co mám udělat. Třeba je to jen zkouška a ona čeká co udělám a když se zachovám správně, projdu onou zkouškou a budeme šťastni až do smrti. Ale co je ta správná věc na kterou ona čeká? Mám ji vzít za ruku??? Je tak krásná, nesmím to pokazit, ne za ruku ne, to určitě není ono!

     Co by mohlo něco tak krásného požadovat? Určitě originalitu, to je jasné! A braní za ruku není moc originální! To bych udělal jako první věc a když to napadlo, mne jako první věc, určitě nejsem jediný a proto taky originální. Přeci, ale ať udělám cokoli, je jasné, že to bude originální, jelikož jsem ji ještě v životě neviděl a tak, už jen proto bude originální, že ji oslovím, popřípadě vezmu za ruku, právě já!!!! V tom jsem si povšiml, že na zdi, nad ní je okno, ze kterého jde jasné světlo a je proto tady v koutě mnohem více světla než ve zbytku místnosti. Další věc, které jsem si povšiml, bylo, že má mírně předkloněnou hlavu a že upírá svůj zrak do jednoho bodu v knize, kterou drží v ruce. 

      Už pro mne nebyla taková záhadná a bylo jasné, že o zkoušce tady není řeč. Ona vůbec neví, že tady jsem. Vlastně, se mi ani, tak moc nelíbí. Když se tak na ni dívám, všimnu si jejího ucha. Fuj, takové škaredé ucho, no to mě za to fakt nestojí, stužku má sice hezkou, ne-li překrásnou, ale ta se dá koupit v ledajakém obchodě, ale s takovýmhle uchem se člověk už narodí. Že já se nechám vždy hned unést!