Vegetarián

Vegetarián

    "Jeníčku, pročpak si nedáš masíčko?"

    "Já maso nechci."

    "Ale jen si ho dej, uvidíš, že ti bude chutnat."

    "Mně nechutná."

    "Vyzkoušej to a uvidíš. Třeba ti zrovna dneska bude chutnat."

    "Já maso nejím."

    "Podívej se, máme hovězí na houbách. Máš rád houby?"

    "Mám."

    "Tak vidíš, to ti bude chutnat."

    Pauza. Jeníček se ošklíbá.

    "Vždyť si ho ještě ani neochutnal. Dneska se obzvlášť povedlo. Tady, vidíš, hovězí na houbách s knedlíčkem."

    "Já bych si dal zeleninovou misku."

    "Dej si masíčko, v tom máš taky spoustu vitamínů."

    "Já ale maso nejím."

    "Nemůžeš přeci pořád jíst zeleninovou misku. To není žádné pořádné jídlo."

    "Já vím."

    "Tak vidíš, dej si masíčko s houbami a s knedlíčkem."

    "Ale já nejím maso."

    "Podívej, v té misce skoro nic nemáš. Nakrouhané zelí a mrkev. Takový oběd ti stačí?"

    "Nestačí."

    "No vidíš. A když si dáš tady masíčko, tak nebudeš mít hlad."

    "Já bych si dal misku. Rači."

    "To ti přeci nemůže chutnat."

    "Chutná."

    "To ti nemůže stačit, Jeníčku."

    "A můžu si dát dvě?"

    "Podívej, dej si masíčko a bude ti to stačit."

    "Ani maminka a tatínek nejedí maso."

    "Musíš mamince vysvětlit, že maso potřebuješ. Jsi ještě dítě."

    "Já nevím."

    "Podívej, jestli chceš, zavoláme s paní učitelkou tvoje rodiče a vysvětlíme jim to."

    "A co jim budete vysvětlovat?"

    "Že si chceš dát, tady v jídelně maso."

    "Ale já ho nechci."

    "Nezlob mě, Jendo, říkal si, že by sis ho dal, ale že ti to maminka zakázala."

    "Maminka mi to nezakázala."

    "Tak proč jíš každý den jenom tu zeleninovou misku?"

    "Protože nic jinýho není."

    "Je! Tady, hovězí s houbami."

    "Ale já nejím hovězí."

    "Máš rád kravičky, Jeníčku?"

    "Mám."

    "Tak vidíš. To hovězí je z kraviček. To ti bude chutnat, když máš rád kravičky."

    "Já nechci jíst kravičky. Já je mám rád."

    "A co prasátka? Ta se ti líbí? Špinavá prasátka?"

    "Ty moc ne."

    "Tak vidíš. Zítra si dáš prasátko, ano?"

    "Ani prasátka nejím."

    "Podívej se, Jeníčku, náš stát má rád malé děti jako jsi ty, a stará se o jejich zdraví, proto vydal nařízení, že děti musejí jíst masíčko, aby byly zdravé. Když se ti nelíbí prasátko, tak si v pátek dáš rybu. Slib mi to."

    "To nemůžu."

    "Ryba žije ve vodě. Je to nejzdravější masíčko na světě. No tak, Jeníčku, nemusíš to přeci mamince říkat, že sis dal rybu. Na tom není nic špatného, když je to pro tvoje zdraví. Tak, jsme domluveni, ano, Jeníčku?"

    "No, já... asi nebudu mít v pátek hlad."

    "Co mi to tady vykládáš? Jak nebudeš mít hlad? Jendo, já se z tebe zblázním."

    "A v pátek zeleninová miska nebude?"

  Nebude. Už nikdy nebude zeleninová miska, rozumíš? Jenom maso. Maso

    "Aha. To je škoda. Tak já budu muset říct mamince, aby mi dávala větší svačinu."

    „No já jsem to tak nemyslela. Samozřejmě že ještě někdy bude zeleninová miska. Já to řekla jen tak, pro tvé dobro. Aby sis uvědomil, že taky nemusí být zeleninová miska. Co potom budeš jíst?“

    „U nás doma máme hodně jídel, která se dají jíst a není v nich maso.“

    „Dobře, Jendo, ale tvoji rodiče mají málo peněz a proto nekupují maso a jíte jenom zeleninu. Ale tady nemusíš šetřit, můžeš si klidně dát co chceš, jako všichni ostatní.“

    „Šárka a Vilém taky nejedí maso.“

    „Dobře, ale...“

    „A Pepa Vokurka a Radek a Helena taky nejedí maso. Ani jejich rodiče.“

    „Dobře, ale to se ti jen tak zdá. Když někdo řekne, že nejí maso, tak tím nemyslí, že nikdy nejí maso. Oni si určitě občas dají, jenom ti to hned neběží povědět.“

    „Myslíte?“

    „No jistě, já jsem například Helenu minulý týden viděla jíst maso.“

    „Minulý týden...“

    „Ano, minulý týden. Řekla jsem jí jak je zdravé a chutnalo jí. Rodiče jí maso nedávají, ale tady ho snědla a řekla mi, že si příště dá zase. A vidíš, jak je veselá, protože jí hned jde lépe škola.“

    „A myslíte, že když si dám maso, tak nebudu mít špatné známky z matiky?“

    „Uvidíš, jak ti počítání hned půjde lépe. Maso je pro matematiku to nejdůležitější.“

    „Tak já to asi zkusím.“

    „No vidíš, Jeníčku, my přece víme, co je pro děti nejlepší. Kdybys mě poslechl hned, už si mohl být po jídle jako ostatní děti.“