Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Není to tak dlouho, co byl v Brně otevřen »GLOBUS«, největší supermarket v České republice. Jeho otevření předcházela reklama takřka barnumská, tudíž nedivno, že Brno a přilehlé okolí chvátalo býti při tom.
Já tam nebyl. Konstatuji, nemaje na mysli se tím holedbat aniž i hanbit. Ve mně tyhle „supermarkety“ vzbuzují pocity velmi, velmi málo libé. Jsou podobny pocitům, jež ve mně vzbuzuje malý krámek s ženou za pultem. Ta podobnost je však podobností protikladnou. Asi tak, jako je člověku nepříjemný mráz -40°C a horko +40°C, ač v jednom případě je mu zima a v druhém teplo. Vstupuji totiž většinou do obchodu s jasným úmyslem co koupit musím, a velice nejasným tušením, že ještě „něco“ k tomu (kupříkladu tři rohlíky a k tomu deset deka Vysočiny). Říci ženě za pultem, že bych chtěl „něco“, nevěda co - připadal bych si trapně. Samoobsluhu jsem (kdysi dávno - to víte, pamětník) uvítal, protože viděné mne inspiruje, aniž bych musel dopředu plánovat.
Ale nic se nemá přehánět. Jen jedenkrát (nepočítaje nákupní centrum v Mnichově, které jsem ovšem tehdy vnímal toliko jako turistickou atrakci, maje v kapse jedinou umolousanou desetimarkovku) jsem navštívil takový monstrózní podnik nazvaný Delvita. Když to otevírali - slyšel jsem - byl prý ohňostroj a pár lidiček se popralo o jakési cetky zdarma. Navštívil jsem ten zázrak moderního prodeje později. Naštěstí. Ale i tak...
V té hale by mohly být klidně tři, čtyři tenisové kurty a i na menší tribunky by zbylo místo. Leč byly tam jen regály plné zboží - no však víte, určitě jste v nějakém supermonstrkoloniálu už byli. Málem jsem tam nachodil sto jarních kilometrů, než jsem našel obyčejné flíčky. Je pravda, že tam mají skoro všechno, a mnohdy ještě o trošku víc, a o něco málo levněji...ale toho chození, než to člověk najde. A taky to rozhodování: tak co, tohle, nebo toto, či obojí...To, že je něco o málo levnější než jinde, je v konečném efektu dost iluzorní, a nákup se nepěkně prodraží. Přišel jsem s úmyslem koupit flíčky, vajíčka a něco dalšího na připravu oblíbených šunkofleků. Odcházel jsem, jako bych chtěl chystat párty pro čtyřicet lidí...Suďbůh proč jsem koupil i houbu na mytí nádobí – za tři padesát…no nekupte to.
Ne, ne, není nad malou „sámošku“, kde už člověk přesně ví, kde co najde, a kde má hledat „jen tak něco“ nevěda co. Vejdu a za deset, patnáct minut jsem venku i s nákupem. V Delvitě jsem strávil pětačtyřicet minut, a dalších deset než jsem našel cestu k pokladně… a vystál frontu k zaplacení. V Globusu - pokládám za pravděpodobné - bych bloudil ještě nyní...
No já nevím, člověk musí jíst...tak nakupuju kde se dá, u nás už globus taky otevřeli, ale je to díky bohu na druhý straně města, a tak musím jezdit do Kauflandu....nesnáším to.
Písmák